Červenec 2009

22. Díl • Pokus dvacet čtyři

31. července 2009 v 12:19 | Deníí |  Křídla sametu
22. Díl • Pokus dvacet čtyři

"Co to zase děláš?" Výhružně křikl Greep a nervózně přešlápl. Laura už hodinu čekala na její snímek. V šatech se už dávno roztápěla a co minuti jí Meryl přepudrovávala nos.
"Sakra Davide!"
Všichni kromě něj si zacpali uši. Rozkřičel se do kecafonu a nepřestával. Kim Davida litovala a Laura ho obdivovala. Hodinu křičení by zřejmě nezvládla.
"No konečně." oddychl si Greep a spokojeně se napil. S ním si oddychli i všichni ostatní. Povinně museli přihlížet a čekat, i když se jich to vůbec netýkalo.
"Co to s tebou dneska bylo??" ptala se z obavama Kim.

21. Díl • Růžový polštář

30. července 2009 v 10:54 | Deníí |  Křídla sametu
21. Díl • Růžový polštář

"Jasná šance na polibek." vysvětlila Kim situaci, kterou jí Laura popisovala.
"Opravdu už ho nechci." obhajovala se Laura a pohrávala si s šátkem.
"Nabídla jsi mu přátelství, ale to ještě neznamená, že ho chce taky."
Otočila se k ní. "Nic nenamítal." V ruce měla pořád šátek a hrála si s ním.
"Jenom se díval tím pohledem."
"Cože? Jakým?" zeptala se nechápavě.
"Vždyť víš. ,,Polib mě,,." Rozesmála se.
"To se takhle David musí dívat často." rýpla.
"Haha, neodbočuj."
"Promiň, my s tím ještě neskončily?" Přetočila panenky a donutila se k úsměvu. Šátek uvázala k polštáři.

Krablíci

29. července 2009 v 22:30 | Deníí |  Příběhy
Příběh z roku 2006 :D úplně pomotaný, místy jsem to nechápala, ale nevadí :)

Krablíci

Každé vánoce se každý krablík chystal na velkolepé vyhlášení krablíka roku!
Krablík vyhraje když celý rok pomáhá druhým, uklízí okolí,atd.
Krablíci jsou mílumílovní lidé nikdy jim nic nevadilo ani nevadí ale krablík Hotbert je jiný.
Není hodný na rozdíl od ostatních on ostatním škodí, vyhazuje odpad na zem, atd.
Krablíci vyhnali Hotberta pryč z města. Hotbert však zůstal u potoka blízko města.
Hotberta vyhnali zrovna na vánoce když zvolili krabíka roku.
Od té doby se vždy mstí.Tento rok ho ale najednou začali hledat a chtěli vše vědět.
Krablíci zjistili že pořád ničí a znečišťuje okolí a tak ho chtějí někam daleko vyhnat.
Pořád přemýšleli až je napadlo ho zvolit na krablíka roku, rozmazlovat ho, hýčkat ho.
Krablíci zjistili co má rád, co nemá. Co by chtěl změnit, co zase nahradit nebo vymyslet.
Blížil se den krabíků. Každý si připravil propisku, sváteční papír, ubrousek.
Vydali se tedy všichni Krabíci na vyhlášení!
Vzali si svůj ubrousek a začali volat Horbert! Horbert! Horbert!
Pět krábíku přineslo královské křeslo na kterém seděl Horbert!
Když bylo po vyhlášení změnil Horbert pár věcí.
Např : Každou neděli se vždy sejde celé město na náměstí a udělají si velkou hostinu.
Všichni jsou vítáni. Každý pátek jsou soutěže nebo zábavné odpoledne. Krablíci se rozhodli že už by to mohlo dostatečně stačit a podali mu návrh : "Napsali nám Mitsatci a prosili o pomoc, nechtěl bys jim jet pomoct?
Hotbert souhlasil a hned druhý den vyjel. Mitsatci za rok napsali že by chtěli poděkovat za Hotberta.
Křehlíci nakonec litovali že Hotberta poslali k Mitsatcům protože zjistili že má dobré srdce. Hotbert jezdí k Kablík každé vánoce na zvolení krablíka roku.
A dosud to byl jen on. Krablíci a Mitsatci se rozhodli spojit svoje národy.
Vymysleli nová pravidla a tak vznikl lid Kramitců.
Všichni přijali Hotberta jako svého každoročního Kramitce.
A všichni žili šťastně až do smrti.

Denisa L****ová
6.B

ZOO

29. července 2009 v 9:02 | Deníí |  Příběhy
Tak tohle jsem vůbec nečekala. Když jsem to po sobě četla, neveříla jsem, že jsem to napsala já :D takový masakr :D jinak z roku 2006. Některé věty jsou velice krásně napsané, ale chyby tam samozřejmě nechám :D aspoň se můžete pobavit..

ZOO

Jednoho dne se Mr.Trebetka rozhodl zajet se svými šestmi žáky do zoologické zahrady.
Všichni žáci souhlasili a tak hned druhý den vyrazili.
Měli vlastní autobus a tak si povídali a tleskali do rytmu pracujícího motoru.
Hned jak dojeli do zoo chytli se za ruce a udělali s Mr.Trebetkou dlouhou housenku a přitom si zpívali.Mr.Trebetka se koukl na velkou ceduli, kde byla nakreslena a vypsána mapa.
Než se rozhodl kde se vydat, děti se za tu dobu rozutekly. Mr.Trebetka nevěděl co dělat až se rozhodl pro postupnou cestu. Našel Lucinku, která si ráda hrála s hopsací kuličkou kterou musela mít pořád u sebe. Jenomže teď jí hopsla do klece od Orangutána. Lucinka na kuličku marně ťapala ale její ručka se dál už dostat nemohla. Mr.Trebetka marně volal ať to nedělá ale Lucinka neslyšela a opička jí potáhla za ruku, chytila u klece a bouchala, řvala a třískala že z ní duši vytahala. Mr.Trebetka přiběhl k Lucince ale už pozdě, nešlo jí zachránit. Honem běžel dám a viděl Honzíka zrovna si koupil svoje oblíbené lízátko. Přišel blíže ke kleci od mladého slona a ten mu ho vzal. Honzík začal brečet a tak přivolal jeho maminku která ho vzala chobotem a protáhla ho přes klec až si ho odtáhla do pelíšku.
Mr.Trebetka chtěl najít rychle ostatní děti ale našel jen dva tělíčka u klece. Jedno bylo bez hlavy druhé právě žral obrovský lev.Mr,Trebetka chtěl zachránit zbylé dvě děti, Pavlíka a Danečka ale ti už byli dávno v autobuse. Mr.Trebetka nalezl do autobusu a nařídil řidiči ať jede pryč. Bylo po všem a když přijeli ke škole. Vylezli Pavlíček a Daneček úplně zdraví.
Začal zvonit budík …..
Mr.Trebetka se probudil běžel do školy a tam byla Lucinka, Honzík, Daneček a Pavlík všechny až do jednoho zdravého a z pěknou náladou.
Mr.Trebetka vyrazil z dětmi do zoo ale na všechny dával velikánský pozor.
Byl dokonce i přísný jen aby ho poslouchali.

Denisa L****ová
6.B

Přehlídka u zelené louky

28. července 2009 v 21:33 | Deníí |  Příběhy
Toto jsem napsala 19.září 2006 , do slohu :D

Přehlídka u zelené louky.


Na statku u zelené louky se konala přehlídka. Bylo tam velmi mnoho krásných a pestrých čepic a klobouků. Jedna čepice byla jemně vyšívaná, na zadní části byla olemovaná krémovou stuhou, která krásně zářila. Druhý byl klobouk, který byl vyšíván na rudou sametovou látku, na které bylo pár žlutých, modrých a růžových růží. Třetí byl klobouk, který sám o sobě zářil, jeho látka byla tak jemná a krásná jakoby byla něžným stvořením vyšívaná. Čtvrtá byla čepice, která byla bílou nití vyšívaná, tak bílou jako mráček který z oblohy spad. Pátá byla čepice, která měla krásnou modrou stuhu až ke kolenům. Šestý a také poslední byl klobouk, který byl světle modrý. Měl dvě krásné červené stuhy, které se třpytily.
Těchto šest čepic a klobouků, se snažilo upoutat pozornost jak jen to šlo, aby byly nejkrásnější a byly chváleny porotou.
První porota měla krásnou oranžovou stuhu a byla krásně vyšívaná. Druhá porota měla třpytivou a velmi půvabnou stuhu. Nad porotou bylo krásné bílé paraplíčko, které mělo nebesky modrou stuhu. Porota vybrala první klobouček k vyloučení. Zůstalo jich už jen pět. A další disciplínou bylo projít se po můstku, který byl osvětlen. Všechny kloboučky byly v osvětlení velmi krásné, jen klobouk číslo šest zakopl a tak si zničil svojí ukázku. Porota ho za tuto nešikovnost vyloučila. Jako třetí ukázka krásy byl zpěv, ve kterém se jednalo o to, jestli se kloboučky a čepice dokážou i ve zpěvu soustředit na půvab. Čepice číslo pět ale úplně zapomněla slova a proto byla vyloučena. Teď už zbyli jenom tři účastníci soutěže.
Vyloučení účastníci soutěže zatím mohli sledovat soutěž dále, ale číslo pět bylo velmi zklamané z vyloučení a proto opustilo statek. Nyní zůstali jen tito soutěžící: Druhý klobouk, čtvrtá čepice, třetí klobouk. Tito tři vyvolení, měli říct komu patří. Druhý klobouk patřil princezně Julince z království Rozkvetlých růží. Čtvrtá čepice patřila selce Aničce z nedalekého statku. Třetí klobouk patřil královně Sofii z království zlatého potůčku. Porota přemýšlela koho vyloučit. Až došla k tomu že vyloučí třetí klobouček. Už se rozhodovalo jen o čepici a kloboučku. Každý z nich se znovu představili, a počkali na hodnocení poroty.
Třetí klobouček, který patřil královně Sofii vyhrál 3. místo v soutěži a tak dostal krásnou zářivou a jemnou stuhu. Porota rozhodla že 2. místo dostane druhý klobouk, který patřil princezně Julince z království Rozkvetlých růží. Klobouček číslo dva dostal krásné nové růžičky, které si hned vyměnil ze svého klobouku a stříbrnou nit. Čtvrtá čepice, která patřila selce Aničce z nedalekého statku vyhrála 1. místo. Vyhrála zlatou nit a krásně jemnou látku z kousku mráčku, který byl světle modrý. Zbytek soutěžících co seděli a koukali až dokonce, dostali krásnou bílou stuhu. Jako odměnu za jejich snahu. Poblahopřáli vítězům za vítězství.
Po všech těch řečech si šli všichni sednout ke stolu plném jídla a dali se do hodování a oslavování.
Všichni co nevyhráli začali křičet : "Sláva vítězům".
A ti co vyhráli vykřikovali: "Čest poraženým".

Denisa L****ová
7.B

Řecko - Rhodos 2009

28. července 2009 v 21:31 | Deníí |  Rozcestí
/ obrázek /

( 14.7 - 24.7 )
2009

Plážové dny , co vše jsem tam zažila..
Hotel Kolumbia Star , kde že jsem vlastně byla?
Řekové , jak vypadají? Jejich jazyk a zvyky?
Let do Řecka , jaké to bylo v nebi?

FOTOGALERIE , nová rubrika Řecko kde najdete mnoho fotografií právě z této dovolené. Některé snímky mohou být později umístěny i do ostatních rubrik, ale většina bude právě v této rubrice Řecko.

Soška

28. července 2009 v 12:41 | Deníí |  Příběhy
Tento příběh jsem napsala v roce 2007, bohužel už nevím k čemu sloužil. Možná jako práce do českého jazyka nebo do informatiky.
Omlouvám se za pravopisné chyby, chybějící čárky a podobně, byla jsem však v sedmé třídě a proto to chci uchovat, tak jak to bylo napsáno :)

Soška

Byla jedna malá Alenka a ta si vozila svojí malinkou panenku pěkně v kočárku.
Když jela lesem, zeptal se jí starý muž, jakou má cenu.
Alenka jen řekla "Má cenu na kterou by jste nikdy nepřišel."
Starý muž otevře brašnu, chvíli se rozmýšlí a po krátké chvíli vytáhne krásnou zlatou sošku.
Alenka jen stála a udiveně kouká na tu krásnou věc.
"Co je to?" Zeptala se muže.
Starý muž jen kývl hlavou a podal zlatou sošku.
Alenka si jí vzala. Odepnula svojí krásnou pannu a tu podala muži.
Muž si jí vzal a potom se zmizel někde v dáli.
Alenka začala sošku oblíkat a potom jí usadila na kočár.
Přikryla jí a vydala se dál.
Po delší době dojela ke kolotoči kde se s panenkou točila.
Byly tam už však 2 děti a tak si řekla že spoji novou sošku nebude nikomu ukazovat.
Vzala dečku a přikryla jí. Alenka pokračovala ve své procházce s kočárkem dál.
Když dojela domu vzala si dečku pak vzala sošku a honem si jí zanesla do pokoje aby jí nikdo neviděl.Byl už skoro večer a Alenka měla jít spát. Svojí sošku si vzala k sobě a tak jí pučila a objímala.Usnula a ráno už se neprobudila.
Když přišla k její posteli její maminka myslela že spí, až večer zavolali lékaře který řekl že se probudí až bude sama chtít.
Její bráška Kája a sestra Táňa se o sošku velmi rvali až jí dostala Táňa ,která byla starší a měla více síly i když byla holka. Když večer usnula ráno se neprobudila.
Doktor zase řekl "Probudí se až sama bude chtít."
Když šel Kája v noci spát, ráno se neprobudil.
Maminka s tatínkem byli už nervózní, volali všem doktorům.
Za 4 dny už podali inzerát: " Potřebujeme pomoct od doktora. Naše děti se nemohou probudit! Pořád v jednom kuse spí! Co máme dělat, proto aby se probudily?
Po 2 týdnech přijel neznámý člověk, někde z Moravy.
Byl to člověk který nosil brýle, dlouhý černý kabát až po zem a měl velký šedý klobouk a v ruce knihu. Muž zazvonil a vešel dovnitř.
Přešel do jejich pokoje a všude se díval. Ptal se na věci které tady přibyly v nedávném čase.
Muž pořád přemýšlel a potom se zeptal na zlatou sošku, která ležela na stole.
Rodiče sošku nikdy předtím neviděli. A proto uznali že musela přibýt nedávno.
Muž sošku uchopil do rukou. Chvíli jen zhlížel její tvar, váhu dokonce si i něco zapisoval.
Otevřel knihu, listoval až našel sošky, hledal popis. Náhle odešel.Vrátil se za 2 dny.
Otevřel knihu a začal číst : "Vete, salir. Vete, salir."
Vzal sošku a odešel.Druhé ráno se děti probudili úplně normálně. Máma s tátou se vyptávali na hodně otázek, ale děti vůbec na nic neodpovídali, až to vzdali.
Muž který je toho zbavil se nikdy už neukázal a Alenka už nikdy neviděla svojí zlatou sošku.


Denisa L****ová 7.B.

Španělsko - Česky
Vete = Odejdi
Salir = Jdi pryč!

20. Díl • Poslušně a rychle

28. července 2009 v 12:00 | Deníí |  Křídla sametu
20. Díl • Poslušně a rychle

Hned ráno si je Greep svolal do sálu. Bylo tam šílené vedro a tak se přesunuli na terasu. Sedli si na židle a někteří na zem.
"Jsou před námi poslední tři týdny. Svolal jsem vás proto…" Všechny si prohlédl a usmál se na ně.
"Zkrátka protože se blížíme ke konci a správně bychom měli mít hru za sebou. Ale nemáme, nebyl by to problém, kdyby se ředitel školy nerozhodl udělat něco jako hostinu v jednom z blízkých hotel, ve kterých se zdržíme tři dny. První den se bude chystat menší prezentace naši hry, složená z fotografií a krátkých záběrů. Druhý den půjde o předání menších diplomů za skvělou práci a ukázka prezentace. Třetí den se jenom sbalíme a jedeme domů." utichl. Všichni se na něho dívali a nevěděli co říct.

Dovolená

28. července 2009 v 11:39 | Deníí |  Rozcestí
Kdepak jsem byla?


Design 0.30

27. července 2009 v 17:29 | Deníí |  Design
Sice bych měla psát o dovolené, ale musela jsem udělat i nový design, protože ten šedivý už mě štval.

Změny na blogu jsou:
» změna horního menu
» nový volitelný dolní box
» Změnila jsem rubriky..
» Pozadí zpět na bílé :D

Co je stále stejné:
» Styl písmena a je toho určitě mnohem víc

Náhled:


ZMĚNA: Náhled:
Přijatelnější?

26.7 │Wow..

26. července 2009 v 19:48 | Deníí |  Dny mého života
Vrátila jsem se z5. Jsem doma, tulím se s Jenninkou a koukám na přátele.
Česko mi prostě chybělo, sice jsem ještě včera i dnes v Praze mluvila anglicky, místo česky..
:D ale co se dá dělat, doufám že teď už to bude dobré. Musím se zase přeorientovat.
Jinak pořádný článek napíšu trochu později, snad zítra nebo pozítří.
Mám totiž problém se psem. Chudák Jenninka jak jsem odjížděla měla blechy, vybrala jsem je.. ale jsem doma a ona je celá od krve, celé červené bříčko a na jednom místečku 5 blech.. jenže jak odkryjete další je tam dalších 10, musí jich mít tak přes 100. Je pokousaná a podobně. Zítra jí okoupu od krve, taťka koupí vodičku a budeme se snažit toho zbavit. Má to i Dafínek.
Tak se zatím loučím, udělám ještě jedno rozcestí a pod tímto článkem najdete povídku.

19. Díl • Musíme si promluvit

26. července 2009 v 19:43 | Deníí |  Křídla sametu
19. Díl • Musíme si promluvit

"Musíme si promluvit." řekl Jeremy sotva se ho dotkla.
"Jasně." posadila se na židli a čekala, až si přisedne.
"V soukromí." podíval se vedle, kde seděla Meryl s ostatníma. Kývla a šla za ním nikoli vedle něho.
"Kam tak spěcháš?" ptala se a doufala, že zpomalí, ale on dál pokračoval ve své rychlosti. Zastavili se. Laura se podívala kolem sebe a viděla křoví, ve kterém se odehrával menší incident s Michaelem.
"Takhle to dál nejde."
Vůbec ho neposlouchala, dívala se kolem a potom jí to došlo. "Proč jsi zastavil zrovna tady?"
Podíval se kolem sebe a nechápal. "Cože?"
Jen se potvrdila její myšlenka. "Kdo to byl?"
Došlo mu na co myslí a vytratila se mu barva z tváře.
"Tak kdo?
"David." Usmála se na něj a začala se smát.
"Chtěl jsi mi ještě něco?" Protože já bych ti teď něco ráda řekla." Přesně jak si myslela, mlčel.
"Chtěl ses semnou promluvit, ale myslím, že jsem to měla říct já. Viděla jsem tě jinak díky tomu, co jsi "udělal" a tak jsem si myslela, že se třeba změní vše a já tě začnu mít ráda, ale i přestože se ten pocit nedostavil, byla jsem s tebou. Byla jsem pouhým úlovkem."
"Miluju tě."
"Lhal jsi. Věděl jsi, že se můj pohled na tebe změní." Pohlédla na něj. Poslouchej jí a přemýšlel. Zajímalo jí nad čím, ale neptala se. Nikdy nebyla moc zvědavá a nepatřila k těm co musí vše vědět.
"Doufám, že to stálo za to." Otočila se a odcházela od něj. Spokojená a šťastná. Nechápala svůj pocit, ale věděla, že nic lepšího se stát nemohlo. Nikdy neměla ráda lháře.

"Musíme si promluvit." Kim se na ní podívala a vstala ze židle. Následovala jí do sálu.
"Už to vím." hlesla a počkala, až zavře dveře.
"Poděkuj Davidovi." Kim pochopila.
"Mrzí mě to. David tě nesl a Jeremy nás o to požádat. Teda spíše si to domluvil s Davidem a já jsem prostě musela kývnout. Co by si o mě David myslel?"
"Třeba to, že jsi poctivá a dobrá přítelkyně?" Kim se omluvila. Laura však cítila mírné zklamání. Kim jí nikdy nelhala.
"Ztratila jsem ho protože byl nerozhodný a odjel, protože jsem se mu nevěnovala."
"Nesmíš to brát na sebe."
"Taky že neberu. Nejhorší na tom je že teď už ho nechci. Vypěstovala jsem si nenávist nejen k němu, ale taky k ostatním."
Kim nevěděla co na to říct, mlčky jí pozorovala. Obě seděly jen tak na zemi a dívaly se na sebe.

10.7│ Loučím se! │ 13.7 - 27.7 DOVOLENÁ

10. července 2009 v 22:37 | Deníí |  Dny mého života

Řecko

Dneska jsme byli ještě v avionu v Ostravě.. dokoupili věci (mám další dva tílka,sluneční brýle :D, kraťasy a kožené sandály za nehoráznou cenu..) Dali sme si UGO, nějaký drink.. ale nic moc teda :D jinak jsme si právě dnes zařídili dovolenou.
Řecko - Rhodos - Kolumbia
Je to úplně nádherný hotílek :) s blízkou písčitou pláží, žádné oblázky ani podobně. Strašně moc se těším.
Zítra ještě pojedeme do Třince pro opalovací mléko a šampóny a podobně. Potom jen prát, žehlit.. neděli balit!
V podnělí vyjíždíme v 9 večer (21:00:D) do Prahy.. to je tak šest hodin, možná pět..(nevím jak autem..) Ve tři ráno musíme být na letišti a v 5 hodin ráno odlétáme.. v 8:45 budeme v
Řecku !! :D (to je skoro 4 hodiny letu..) Ale strašně moc se těším. Popvé poletím, ale v 5 ráno už bude světlo a já uvidím nebe, pod sebou zemi a budu si připadat jako anděl (doufám..)
Přiletíme 25.7 v 1 hodinu ráno do Prahy, kde si vyzvedneme auto a ubytujeme se v
nějakém hotelu. V Praze zůstaneme asi jen dva dny. Ještě v neděli večer budeme zpátky :)
Strašně moc se těším, nejen na Řecko, ale taky na tu Prahu. Znovu se projedu metrem, zajdeme určitě do divadla a hlavně! Zajdu si na skvělý stejk :D který jsem tam měla..
Když se vrátím budu odpočatá, vyblbnutá a určitě i unavená :D ale určitě se Vám ozvu a všechno Vám popíšu, pro nadšence povídky.. podtímto článkem máte 18.Díl.
Tak se mějte, miluji Vás!

18. Díl • Cigaretový kouř

10. července 2009 v 22:18 | Deníí |  Křídla sametu
18. Díl • Cigaretový kouř

"Ty kouříš?" zeptal se Jeremy a díval se na ni, jakoby to vůbec nebyla ona.
"Ne, nekouřím."
"Tak co to máš v ruce?"

Photos [0.50]

9. července 2009 v 23:07 | Deníí |  Lidé
Tyto fotografie prosím přehlédňete. Jen si to tu chci uložit..
Jinak jsem to já :D
Foto: Canon EOS 450D


středa 7.7 │čtvrtek 8.7

8. července 2009 v 20:14 | Deníí |  Dny mého života
Ve středu mi Luca napsala jestli teda nepujdu na chvíli ven :D nakonec jsem šla a potkaly jsme Kiku, zašly jí odprovodit k další Lucce a byla s ní i její ségra Míša, nakonec jsme zůstaly u sebe .. procházely se a teda šli si někam sednout :D první šance penzión, ale Luca měla chuť na pivo tak jsme zalezly do nějaké menší hospůdky. Já koupila tak 3 kofoly a ona dva piva. Neměla jsem vůbec chuť, .. bylo fajně, nakonec už nechtěl prodat tak mu Luca vzala flašku :D potom co koupila Míša v obchodě ještě lahváče, tak jí vytáhla a nalila si pivo do té sklinky :D nemělo to chybu..
A dneska jsme se ještě dohodly jen my dvě. Nějak kolem třetí už jsem u ní byla.. a že si půjdem sednout do Oázy do Návsí.. tak jsme skočily pro Stavika (stavču) a šly jsme.. už jsem ho znala z radovánek, ale nepoznal mě :D nedivím se.. za asi dvě hodiny (ani ne) vykouřil všechno svoje cíga a že jich bylo kolem 10tii.. (nechápu..) nicméně dala jsem si pivo, nevypila jsem ho, vůbec jsem na něho neměla chuť nějak mi nechutnalo a přitom bylo chlazené a vše fajné :) no nic, stričla jsem to Luce, to bylo její druhé.. potom si dala ještě jedno a jak jsem odcházela .. tak myslím , že šel Stavik ještě pro jedno :D nemělo to chybu :D on taky ukecany.. :D prostě kdybych mohla díl, tak bych zůstala , ale prostě smůla. Sednou si půjdem asi až za tři týdny.. Luca odjíždí do Plzně za babičkou a já přeci jen budu další dva týdny farat nad dovčou..

Všechny zdravím a hned co budu mít náladu k Vám skočím :*
papáá, muck

Jo a příští týden určitě odlétám do Řecka, buďto 15,16,18 :D nebo 20 :D:D a zítra jdu pro ty prášky a na rehabky se objednat :D fííha, Aníís zrušila tetování - pry nemá peníze.. tak asi až někdy příště, tak v srpnu (asi) .. no sice jsem se těšila už od Prahy (asi 7-8 měsíců tomu) ale co se dá dělat..

7.7│Yeah?

7. července 2009 v 15:51 | Deníí |  Dny mého života
Ruším pozastavení,..
Teďkom, asi dva týdny se toho bude - musí, hodně dít.
Asi ve čtvrtek jsme jeli do Ostravy.. a áááá hodně velké nákupy.. mám toho děsně moc!
Zašli jsme do avionu: reserved, private member, new yorked a kenvelo..
Pořídila jsem si nádherné trkysové tílko, fialové tílko, oranžové tílko :D, tílkové plážové šaty, mikinu, fialové tričko, černé kraťasy, riflové kraťasy.. a takovou petenou vestičku na přehození .. někdy se v tom vyfotím, aby jsme měli přehled jak to vepadá protože i když to nese název vesta, rozhodně to tak nevypadá, spíše pulovr. ( vše to bylo něco málo přes 2500,- )
Nicméně tento týden zajdu konečně za doktorkou..(anémii nemám *radost*), dále si nechám s Aníís napsat na rehabky.. sice mě teď moc záda nebolí, ale raději..
Ve čtvrtek pojedeme do Frýdku-místku.. najdeme námestí Svobody :D a konečně se necháme tetovat :) huááá
Ve čtvrtek si vybereme šablonu, najdeme salón a objednáme se a pokud to výjde na pátek, tak tam pojedem znovu a jen si to necháme udělat (těšíím séé) doufám, že to výjde abych měla už i na tu dovolenou.. aby se mi to opálilo :) na mojí kůži by to mělo vydržet díl :)
Jinak taky musíme něco splnit z toho seznamu, asi uděláme oheň na vodě :D budu to fotit, bude to menší kouzlo :D snad se to povede..
A musím si sehnat nějaké boty do moře, fakt nepřežiju chodit po kamenech kdoví co tam bude :D takže asi nějaké žabky na zapnutí kolem nohy (asi od Roxy)..
už se to blííží! Už vybíráme a za týden to rezervujeme :) (last minute tak se nedivte)
papáá, zlatííčka

17. Díl • Rozloučení

7. července 2009 v 12:59 | Deníí |  Křídla sametu
17. Díl • Rozloučení

"Kim? Co dělám špatně?" Obrátila se na bok a sledovala jak odestírá záclony. Do pokoje vniklo světlo a hned bylo jasné, že je ráno.
"Myslíš s Joshem?" Laura se zamračila, proč volí zrovna jeho jméno?
"Ne s Jeremym."
"Třeba to, že chceš, aby byl Joshem." přešla po pokoji. Z koupelny si vzala navlhčený hadřík a obestírala zrcadlo.
"To není pravda."
"Pokaždé co tě s ním vidíš, jsi v jeho objetí, asi hledáš něco jiného." Podívala se na Lauru, seděla na posteli a dívala se na bílé zdi.
"U Jeremyho nic takového nenajdeš." Přešla k ní a podřepla si. "Navíc Josh odjíždí dnes odpoledne, takže…"
"Kam?"

16. Díl • Mimo svět

5. července 2009 v 9:58 | Deníí |  Křídla sametu
16. Díl • Mimo svět

"Dneska jsi nějak zamlklá."
Otočila se na něj a omluvně se usmála. "V hlavě mám zmatek, dneska mi není moc dobře. Přemýšlím nad životem, smyslem všeho." Položil jí ruku kolem pasu a tak trochu jí objal.
"To bude dobré." Laura kývla a zabořila se mu do ramene. Schovala se před světem a cítila se mnohem líp. Snažila se najít známou vůni, ale pokaždé se nadechla Jeremyho sladkou vůní, která jí sice nevadila, ale také ještě nikdy nescházela. Zůstali tak dlouhou dobu, přesně v ten okamžik se jí nikdy na nic neptal. Buď by neodpověděla, nebo sám věděl, že nechce být ničím rušená. Dělala to pokaždé, když byli spolu. Mnohdy si povídal sám se sebou, občas ho vůbec neposlouchala. Jakoby mluvil jinou řečí a té ona nerozuměla. Zároveň mu však nemohla říct, že myslí na jiného. Jeremy byl milý, pozorný a své zlé vlastnosti schoval někde do krabičky a ukryl je. Vlastně o něm stále nic moc nevěděla, jemu to však nevadilo. Možná si toho ani nevšiml. Mnohdy pochybovala, jestli dělá správně, jestli mu nemá vše říct a být sama. Ale bylo tu jeho tělo, to klučicí, které by jí chybělo. Takhle se mohla schovat do náručí a myslet, že je to on, její vysněný. Kdežto kdyby byla sama, byla by to pravda a v tomhle směru jí cítit nechtěla.

15. Díl • Do lesa

4. července 2009 v 10:08 | Deníí |  Křídla sametu
15. Díl • Do lesa

"Nevadí ti to?"
Laura se podívala na karimatku ležící na zemi uprostřed jehličí. "Vůbec ne." Prohlédla si své bíle kraťasy a usmála se na Jeremyho. Naposledy si prohlídla své čisté bílé kraťasy a posadila se na karimatku. "Vlastně je to fajn." Přisedl si vedle ní a vzal jí za ruku.
"Promiň, myslel jsem, že by bylo lepší jít jinam než do parku. Chce to soukromí."
"A proto jsi vybral les?"