Srpen 2009

Pro zaplnění času

31. srpna 2009 v 17:15 | Deníí |  Odpovídám
1. Matika - Čeština: Matematika
2. Techno - Tekkno: Asi ani jedno..
3. Růžová - Černá: černá
4. Moře - Hory: Moře
5. Kočka - Pes: oba
6. Velkoměsto - Vesnice: ves
7. Cola - Pepsi: pepsi
8. Láska - Přátelství: Obojí
9. Čokoláda - Želé: Čokoláda
10. Jeden nejlepší kamarád - Více dobrých přátel: těch je víc
11. TV - PC: TV
12. Activia - Yoplait: Activia
13. Pastelky - Fixy: pastelky
14. Horory - Komedie: komedie
15. Kreslení - Čtení: Čtení
16. Pop - Metal: Pop
17. Lide.cz - Xchat: Lide.cz
18. Afrika - Asie: Afrika


Dva roky mé lásky

31. srpna 2009 v 13:57 | Deníí |  Dny mého života
Právě dneska na jméno mé mámy jsme jeli do Brna a přivezli si Jennynku. Je semnou už dva roky. Je to neuvěřitelné.. právě mi spí na klíně a já uklízím všechno co se dá, protože jsem si to nechala na poslední chvíli. Už mám vyžehleno a teď mě čeká skříň, něco tam montuju a předěmávám si jí, vypadá to zajímavě a nejvíc mě překvapuje moje zručnost :D ještě chci se podívat na Až tak moc tě nežere - ano znovu. Ten film má hodně velkou pravdu, poznáte mužskou řeč a je to snažší, takže se dívám podruhé i když jsem jí už pochopila, částečně..
A tak trochu truchlím nad Anglií, smutno je mi.. protože se bojím. Otec s tím nesouhlasí, což je škoda, protože bych chtěla i do Kanady za dědečkem, vlastně ho moc neznám, ale je úžasný .)
strašně bych si to u nich užila, jen bych tam chtěla na prázdniny :) stejně jako do Anglie za holkama a pak by se uvidělo. Nevím proč, ale chtěla bych místo do Egypta jet ta dovolenou do Irska, strašně mě to tam táhne, a nakonec se chci podívat do NY a Californie, .. odkdy se ze mě stal cestovatel? Kde ve mě to bylo schováno? Ale už mě tady nic nedrží, ..
Alespoň se tam podívat, alespoň všude na pár měsíců..

8. Díl - Pro lásku

30. srpna 2009 v 16:16 | Deníí |  Jednou za život II.
8. Díl - Pro lásku

"Tak jaké budeš mít šaty?" zeptal se Colin a prohlížel si Annie.
"Modré, proč?"
"Jen by se patřilo mít ve stejné barvě kravatu, proto se ptám."
"Modrá půjde lehce sehnat, jsou tmavé." Usmál se na ní a políbil jí na tvář. Pomalu odcházel a mizel jí z očí. Napadlo jí, jestli nezmizí úplně, jako všichni ostatní. Seděla na lavičce a dívala se na hlouček známých lidí, ještě před měsícem by byla u nich a probírala jejich trable. Nyní se na ně jen dívala a ani jí nenapadlo se k nim přidat. Usmála se na Amy, která postávala hned vedle a objímala Johnyho. Vypadala šťastně.

Život za lásku

30. srpna 2009 v 15:28 | Deníí |  Rozcestí
Příběh Mackenzie, které všichni říkají Mack. Má jednoduchý život, skvělé přátelé a čeká jí skvělá kariéra. Vše se však změní a ona se ocitá sama. Spolu s Lily vymýšlejí náhradní plán, a když už se všechno zdá dobré, příjde další rána. Podaří se jim navrátit do svých předešlých životů, nebo se budou muset navždy rozejít a jít vlastní cestou?


Život za lásku 21/
Život za lásku 22/
Život za lásku 23/
Život za lásku 24/
Život za lásku 25/
Život za lásku 26/
Život za lásku 27/

Napsáno v roce 2008, v březnu.


Menší konec

29. srpna 2009 v 11:53 | Deníí |  Informace
Tento blog už není tím čím byl. Má novou identitu spolu semnou. Bohužel.
Nicméně tím chci taky říct, že všechny povídky, fotografie a podobně jsou přece jen hlouposti.
Uvědomuji si, že na to nemám a mít čas nebudu. Moje články, snad chápu jenom já. Není v nich žádný pořádek, žádný pořádný kořínek. Nic se v nich nedočtete.
Můj životní příběh půjde dál. Příběh mých postav také, ale kousek mého blogu umírá. Právě v tuto chvíli. Myslím, že tady budu psát dál. Jinak to totiž neumím, musím se vypsat a nebudu si to zakazovat a podobně. Jen už to nebude to co dřív, něco se změní a možná pár mých oblíbených zmizí. Dneska jsem měla hodinku času, udělala jsem si volno, ale využila jsem ho jinak. Mám v polici přez 30 knih, na stole mi leží 10 sešitů odborných předmětů z mojí SPŠ.
Tím nechci říct, že tady články nebudou, ba naopak. Nové dojmy, vrátí se to tak trochu na starou kolej.. kdy články byly časté ..

Pap..


HI, LONDON.

28. srpna 2009 v 18:03 | Deníí |  Dny mého života
Pohřeb utekl poměrně rychle. Navíc jsme si šli někde sednout a jelikož zrovna přijely V. a P. z Anglie, tak to bylo skvělé. Už kdysi jsem si říkala, že půjdu hlídat ty malé dětičky, jenomže jazyky mi nejdou a je to trochu horší.
Ony, jsou úplně dokonalé, úžasné.. prostě je zbožňuju už teď..
Zvažuju hodně věcí a vím, že se tak na rok nebo alespoň na půl, podívám. Navíc mě láká představa u nich být v Anglii na celé dva měsíce, takže když zaberu a anglinu doženu (a že je co dohánět) tak možná vše výjde a já už příští rok budu v Anglii a nebudu o tom jen snít. Mým snem byl NY, ale Anglie je hned po něm. Nejsou tam deště a mlhy jak se říká, prostě je tam krásně už v březnu..
Když jsem poslouchala jejich příběh jak tam v devatenácti odjely na dva roky, hlídat děti a jak tam zůstaly a teď to bude 8 let co tam jsou.. tak prostě žasnu. Navíc mají skvěloupráci, letenky jim platí firma a vše.. nejlepší věty zazněly : "P. teďkom byla v Austrálii za kamarádama.. a to padalo úplně pořád ..) chápete to? po celém světě mají přátelé, domů se vracejí 5x ročně a žijí si úplně skvěle. V. je maskérka a dělá pro filmy a P. to teď skouší taky u filmu, ale s oblečením, nějaké ty kostýmy.
Prostě je to pohádkový svět, který já mít nebudu..
ale rozhodně jsem rozhodnutá, místo nějakého kroužku naučit se znakovou řeč (alespoň základy) a po maturitě rozhodně alespoň na půlrok do Anglie a potom výška (a když dám maturu hned na poprvé tak ten půlrok stihnu do prvního semertru)
Jenomže já nepatřím k těm co si plánují, to opravdu ne.. takže to co jsem napsala je jen mým vzdáleným snem ve kterém nežiju, ale vím určitě, že tam alespoň ty prádniny a půlrok budu :D
Nebo ještě Kanada, ale k dědovi nechci,.. ani ho pořádně neznám, kdežto s holkama by to byla pořádná jízda..

Je to tady ...

27. srpna 2009 v 22:21 | Deníí |  Dny mého života
Ah mé já.. má identita..

Bezhlavě se řítím do neznáma. Jsem člověk, který se prodírá životem. Jdu na střední o které nic nevím. Půjčuji si sešity a říkám si: "Jen cvok tak chce jíti."
Dívám se na odborné předměty, pozemní stavebnictví, KOC a podobné.. šla jsem po krůcích bratra a otce. Ale nebudu toho litovat? Myslím, že ne.. snad když půjdu postupně, půjde to..
Ale vidím moje záliby a vím, že pokud chci studovat historii bohů, k tomu číst Oněgina a ostatní mé knihy, které mě baví (ano, vím. Povinná četba, ale pro mě to není žádná povinnost, takové knihy čtu většinou) dočetla jsem filozofii, docela jí chápu.. jen pár maličkostí mi nesedí a tak si půjčím další knihy, ano jsem možná trhlá, že mě baví se vzdélávat a to celkem v nízkém věky, ale romány čtu od desíti (ano trochu rychleji jsem přešla do dospělé kategorie a dívčí románky jsem nikdy nečetla).. chtěla bych číst rómea a Aristokratické spisy, .) miluji ty divy.. ale kdy na to vemu čas?
Momentálně čtu Díky za každé nové ráno od Haliny Pawlowské, je to o ukrajinsku a roku 1933, možná i dřív. Prostě rusku a podobně. Mám to už skoro celé přečtené má to jen 106 stran. Ale fascinuje mě to.
Konečně je mi 15 (konečně?) život mám před sebou a ničím se myšlenkama, že každá sekunda mrháním času mě zabíjí. Pořád myslím na to, že bych za ty minuty mohla mít víc přečtené, víc uměla. Jsem posedlá učením se a žjišťováním minulosti. Můj další cíl? Bohyně Gaia.. přírody, vody.. tu miluju nejvíc a přeci v ní nevěřím :) jen o ní chci vedět, jako o všem..
Ty myšlenky nad znalostma mě pomalu ničí! Proč jsem nezačala trochu dřív? Proč jsem začala až v 13? Kdy jsem se chytila filozofie? .. trápí mě to a jsem zoufalá..

Už zítra, v devět hodin budu jiná. TA ZMĚNĚNÁ, celou dobu budu mít zavřené oči a bát se.. budu cítit lehkost a až bude konec, budu truchlit.
Zítra mě čeká pohřeb strýčka Jaroslava, kterého znám jen po vidění (snad jednou) ale znám tetu Jiřinu, tu mojí milou.. ahjo, sejde se celá rodina, aby jste věděli my se setkáváme jen na těch pohřebech, při hrozné události se sejdou i z Ostravy.. jen škoda, že neuvidím dědečka z Kanady .. ten těžko přiletí, toho jsem viděla jen jednou když mi bylo 11 a skoro si ho už nepamatuju.. možná to bylo mnohem dřív, když mi bylo 9, to už nevím.. prostě nějak tak, ale jeho manželka je Ruska a i když jejich děti umí jen polsky, jsou úžasní.. jejich vnukům je už přes 20 a ani polsky neumí, ale prostě jsou to ti mí nejlepší. Jednou za nima poletím, jen sebrat těch 20 tisíc na let a žití už mám zajištěný..

(Fotografie focená 22.08.2009 v odpoledních hodinách, vzpomínka..
snad za dva roky to bude stejné..)

Poznámka z dnešní biblické hodiny?: Za nepřátele se modli a měj je blíž, než své milované.

26.08.2009

26. srpna 2009 v 21:01 | Deníí |  Dny mého života

Znáte to?

Když si pustíte vodu a ona je teplá.
Snažíte se jí ochladit, ale nakonec zjistíte,
že točíte kohoutkem do blbé strany.
Místo studené přidáváte ještě teplejší.
Ano, to jsem já. Ta nemohoucí.

Znáte to?

Když spíte a zdá se Vám zlý sen?
Probudíte se a jste rádi, že to byl pouhý sen.
Ale znáte i to, že přesně to co se Vám zdálo se stalo?
Do každého detailu? Že ta osoba řekla tytéž slova?
Ptám se, proč je to tu zase?

Asi před třemi lety jsem prožila nezapomenutelné tři měsíce. Pokaždé se mi něco zdálo a když jsem se probudila, ještě tentýž den se to stalo. Bylo to úplně jako v tom snu. A mě připadalo jako by se to už stalo. Přitom to byl jen ten hloupý sen. Stála jsem na stejném místě, mí přátelé říkali přesně to, co ve snu. Každičký detail byl stejně.
A dnes to tady je zase. Byla jsem tak ráda, že jsem se toho zbavila! Bála jsem se chodit spát, vždyť jsem byla ještě celkem malá a nechápala jsem co se to stalo.
Dneska jsem seděla u noťase a táta přišel. Dřepnul si ke mě a usmál se. Bylo mi to divné, nějak podezdřelé. A potom to řekl a já mu prozradila, že už s T. nechodím. A on udělal přesně to co ve snu. Porád mi to nedošlo, ale věděla jsem, že tohle už jsem jednou slyšela, že už se to jednou stalo. Odešel a já si vzpomněla na sen, který se mi zdál.
Jsem z toho zdrcená, tak dlouho se to nestalo a nechci aby se to dělo. Nikdy jsem to nedokázala ovládat a když jsem to nekomu řekla, vysmál se mi. Raději jsem o tom mlčela a ono to ustálo.

Jenomže.. já nikdy nevím co se mi zdálo.
Až v té situaci se mi to připomene..

Znáte to?

Když se dívate do zrcadla a sledujete svou tvář, své vlasy, celkově postavu. Pozorujete a všímáte si nedostatků. Měřím 174cm a jako malá jsem chtěla být modelkou. Mé přání neustávalo. Jak jsem se dívala na sebe a loučila se s tou, kterou jsem byla. Všimla jsem si své problematické pleti a jelikož nepatřím k těm kdo na sebe patlá make-up, věděla jsem že modelkou být nemohu, nechci a nikdy nebudu.
Ale znáte ten pocit, kdy se z něčím musíte rozloučit, protože jste se tak už jednou rozhodli a vrátit to nejde? Znáte ten pocit, když zrovna když se loučíte Vám ONO připadá dokonalé?
Dívám se na své vlasy, ty dlouhé krásky, které rostly nekonečnou dobu. Dívám se na sebe a říkám si, jsi hloupá. Vím, že to co udělám bude asi naposled. Vím, že to co udělám mě možná bude mrzet, ale už jsem se rozhodla. Musím být Elliot Reidová.
Protože právě začíná, má nová éra.

Znáte to?

Když víte, že něco děláte špatně? A víte ,že to musíte změnit?
A když se vám to nedaří, ale nekonec si řeknete, že to zvládnete.
Ano, tak to jsem já.
Právě nyní, se měním. Trvá to déle než jsem chtěla. Vyměnila jsem si šatník. Stálo mě to šest tisíc. Ještě mi pár věci chybí, ale už jsem to pomalu já. Zítra zničím svou pubertální polici a nechám si tam jen ty nejkrásnější vzpomínky. Zaplním jí parfémama, řasenkama, pudrem.
Nikdy jsem taková nebyla, pudr jsem zaboha nepoužívala, jenomže přeci jen chci být Elliot Reidová. Jenomže čeká mě ta nejduležitější změna..
ta hlavní, co mě změní i vzhledově. Můžu být změněná, ale poznat to nepůjde. A tak to ukážu, budu k tomu potřebovat jen lak na vlasy a možná gel.
Jenomže znáte to.. nikdy se nic nevyplní, pudr používat nebudu.. protože jsem to zkrátka já.
Malovat se taky nebudu, protože už jsem taková.. a moje police zůstane nedotčená, lenivost vyhrává.. jen moje skříň zůstane obnovená, naprosto dokonalá.
Má svatyně.. jen má..

Elliot Reidová(SCRUBS)? Má oblíbená herečka (neboli Sarah Chalke, ta dokonalá)


Tento článek je pouze výplod mého srdce, pokus o změnu. Však jen na papíře.
V pátek, před ci po pohřbu však zůstane kousek mého já v koši..
Možná to zapálím,, nebo nechám vítr hrát..
Ale vím určitě, že to bude trvat dlouho, a já budu mít zavřené oči, nebudu se dívat na sebezničení, neuctění a nenávist..

Tyhle nesmyslné kecy chápu jenom já, hlavně jde o tu teplou vodu a pokud mě berete za blázna. Můžete, i já se za něj pokládám.

Pro blázna, každý blázen.
(Forest Gump)

7. Díl - Colin Stone můj přítel

25. srpna 2009 v 20:24 | Deníí |  Jednou za život II.
7. Díl - Colin Stone můj přítel

,,Zatracená Annie! Nemysli si, že tě jen tak nechám. Budu tě ještě více otravovat, budu tě mučit a nakonec se mi stejně ukážeš. V poslední době s tebou není žádná řeč, nedivím se. Ale Jason není celý svět! Uznej, chce to žít. Tvá milá Amy."
Annie se rozesmála a zároveň lístek zmuchlala. Dokonce se trefila i do koše, který měla v koutě. Usmála se a věděla, že jí Amy nemůže pomoct. Vše pro co žila, už nebylo.

Design 0.31

24. srpna 2009 v 14:17 | Deníí |  Design
Vůbec se mi nechce popisovat co jsem změnila, a co ne. Proto jen přidávám náhled. Však Vy si toho všimnete sami.
Je úplně jednoduchý, jako vždy. V jednoduchosti vidím dokonalost, proto :)


Když jsem psala příběh Mitchella

23. srpna 2009 v 15:33 | Deníí |  Informace
Tenhle příběh má bohužel jen 1 361 slov. (Arlene : 3 363, Kaithlin: 2 242) je to celkem rozdíl. Ale tento příběh byl podle skutečnosti. Bohužel jsem si tam nemohla nic vymyslet, i když jsem opravdu chtěla. Měla jsem úžasný nápad jak to oživit, ale to jsem nechtěla. Už by to nebyl příběh P. a L. a já jsem jim ho chtěla sepsat. Nakonec mi dovolili si ho zveřejnit, samozřejmě jsem změnila jména. Ale musím říct, že se mi ten příběh psal strašně těžce. Cokoli jsem chtěla napsat, sem zvažovala. Nakonec jsem L. vyslechla, jak to vlastně bylo, protože hlavním hrdinou by měl být on. A slečna P. o ničem nevěděla. Měla narozeniny a on jí to daroval. Mělo to vyjádřit jeho city, co cítí a co cítil. No, jenomže jak jsem to mohla vědět, nejhorší bylo, že on to neuměl popsat. Takže jsem to napsala a on to odsouhlasil, že tak to bylo a pár nápadů nakonec měl. Slečna P. byla šťastná.
Nicméně chci říct, že je to pro mě něco nového, psát vlastně o něčem co se opravdu stalo. A musím říct, že Evelyn (P.) měla hodně velkou odvahu. Proč to se tam dočtete ;) já bych to rozhodně neudělala a Mitchell (L.) byl pěknej posera. :D:D
Ale nakonec to dopadlo dobře i bez mojí fantazie, což je skvělé. Jen mě mrzí, že jsem to napsala tak krátké, jenomže nemůžu víc, když ani víc nevím.
Rozhodně to bylo skvělé a L. děkuju za ten den, kdy jsme se sešli, abychom to pořešili.
Ono to bylo úžasné, slyšet něco a potom to napsat. Příště to snad zvládnu lépe.

Příběh Mitchella

23. srpna 2009 v 15:01 | Deníí |  Příběhy
Její krása mu brala dech. Stál uprostřed cesty a sledoval jí. Nikdy předtím jí neviděl. Byla pro něj andělem, něčím co nikdy jindy neviděl. Díval se na její černé vlasy, které měly neobvykle dlouhou délku. Na její vlnité vlasy až po bok. Nedokázal se od ní odtrhnout. Sledoval její nádherné rysy, a přestože byl v dálce, odhadoval, že její oči jsou hnědé.
"Tak jdeme ne?" Někdo do něj strčil a on se svalil na zem. Slyšel smích svého nejlepšího přítele Johna. Zmateně se na něho podíval a nevěděl, co dělá na zemi. Bylo mu to však jedno, otočil se zpátky a hledal svého anděla. Procházela kolem něj a jen na malou chvíli se na něho podívala. To mu stačilo. Podle očekávání viděl její hnědé oči. Ony však byly výjimečné, známka karamelu či zlata. Byla kouzelná.
Postavil se na nohy a musel jít, ačkoli nerad. Nejraději by seděl na lavičce a pozoroval každý její pohyb. Na konci ulice se ohlédl a uviděl jí. Dívala se na něho a neuhnula pohledem ani potom co si ho všimla. Usmála se, možná ne na něho, ale jemu stačil onen úsměv. Celou cestu ho viděl před sebou. Vůbec Johna neposlouchal. Jen přikývl a zmizel doma.

Nemožné..

22. srpna 2009 v 18:44 | Deníí |  Dny mého života
Slíbila jsem si, že se nenechám zahnat do kouta a vše stihnu i přes školu. Jenomže když jsem si všechno spočítala tak to nevychází, musím něco ubrat. Budu vstávat 5:30 do školy, ze školy příjedu v 16hod. Bude to teda zábava.
Zajímalo by mě jestli vůbec někdo dokáže všechny své zájmy uskuečnit. Asi je o nemožné. Nic se nedá dělat, prostě se to bude muset nějak omezit..

6. Díl - Táborák

22. srpna 2009 v 13:31 | Deníí |  Jednou za život II.
6. Díl - Táborák

Ležela na houpačce. Konečně začal víkend. Už dlouho se na něj těšila. Jason jí sice už nezavolal, ale byla si jistá, že přijede. Že se konečně uvidí.
"Annie pojď mi pomoct."
Podívala se do okna a viděla Amy. "Nemůžu." Na to se udivila, co dělá v Jasonově pokoji.
Začala se houpat a po hodině uslyšela křik.
"Amy co je ti?" zakřičela do Jasonova okna, kde jí viděla naposled. Amy se však neobjevila a tak vyběhla nahoru. Otevřela dveře a viděla pouhý kouř.

Photos [0.61]

20. srpna 2009 v 13:47 | Deníí |  Příroda
Tohle je ta nejdokonalejší fotografie, kterou jsem kdy vyfotila.. má kopretina .)
Foto: Canon EOS 450D


Photos [0.60]

20. srpna 2009 v 13:45 | Deníí |  Příroda
Fotografie tak trochu jinak, snažím se zaměřit na něco jiného, avšak nedaří se..
Foto: Canon EOS 450D


Photos [0.59]

20. srpna 2009 v 13:44 | Deníí |  Lahůdky
Chlazené hrozny v mušličce neboli naší misce..
Foto: Canon EOS 450D


Odpovídám ..

20. srpna 2009 v 13:21 | Deníí |  Odpovídám
No ano. Je to tady. Dneska jsem se podívala na své rubriky a vidím, že některé jsou velice zaostalé oproti ostatním a tak trochu doplňuju. Alespoň trochu bych to mohla zaplnit a navíc odpovědi jsem už pěkně dlouho nevedla. Sice jste se na nic dalšího nezeptali :D ale to je jedno, teď to bude zase něco z těch internetových řetězců, alespoň mě to trochu zabaví.

ovoce: Jahůdky
maso: jedině kuřecí
zelenina: mrkev
auto: Citroen
elektronika:
Mp3
zvíře: všechny. nejvíc pes, kočka..
památka: Empire State Building
město: New York - Manhattan
stát: USA
planeta: Mars
strom: ten puntikovaný jako dalmatín .)
nábytek: letiště (postel)
barva: duhová
obchod s..: knihama Danielle Steel připadně Joy Fieldingové
květina: Kopretina nebo menší verze sedmikráska, něžné dokonalosti

Tento mě celkem zaujal a zdá se mi nádherný .) ostatně ty škaredé bych ani nedělala ..
Nalezeno tady

a co napadlo ještě mě..

sen: nebe jasné, louka plná sedmikrásek.. (však zase přijdu k babičce)
smysl: cit
život: s láskou

Po dlouhé době se ozývám, však zmateně..

19. srpna 2009 v 16:44 | Deníí |  Dny mého života
Rozhodla jsem se konečně napsat nějaký ten článek. Podlední dobou se dívám na filmy, zamilovala jsem si to. Je to silnější než-li psaní, čtení a přemýšlení. Je to nový svět, úplně odlišný, možná až moc lehký. Vždyť vy nemáte moc nad příběhem a koncem filmu. Může vás naštvat, že onen člověk nakonec zemřel nebo byl zabit, ale nic nemůžete dělat. Můžete se zlobit, být smutní, ale ono to nepomůže. O tom jsem však psát nechtěla..
Snažila jsem se vytvořit 2 články, jeden pro vzpomínku na letošní Gorol, protože už se blíží Gorolský Dym a je dost možné, že se mi to nakonec splete. Navíc jsem chtěla napsat článek o svém nádherném místě, kde trávím dlouhé chvíl, kde vzduch je čistý a nebe jasné. Je to onen můstek, který jsem nedávno přidávala.. je to kouzelné místo.
Ale tyhle články se mi nepovedly, takže je zveřejňovat nebudu. Musím říct, že pořád přemýšlím, nade vším.. bohužel to nejsou ty helkoblbinské myšlenky jako třeba ,,Co si mám na sebe jednom vzít?Zelená mě děla tluščí.." to rozhodně ne.. ten typ nejsem, jsou to horší myšlenky a myslím, že bych takhle hluboko myslet neměla, nepřipadám si nijak dospělá, ale vím že dospělí - ti pomatení jako já, myslí na stejné věci, a ví že s nimi nic nenadělají,
Nicméně co mě štve víc je každodenní myšlení na to co si ještě musím zařídit, tak například jsem si trochu se spožděním zařídila občanku, na fotce vypadám jako ústavní případ z těžkou demencí, ale nic se nedá dělat, to už je prokletí.. co mě trápí víc je průkazka na autobus, pojišťovna a banka.. ono se to šíří a já nevím co s tím, ..
Jediné co mě netrápí je to, že jsem sama, je to úleva.. možná se konečně naučím létat, ale to bude ještě chvíli trvat, musím srdci trochu ulehčit, je tu tolik problému o kterých nikdy nebudu moci psát.. o kterých nikdy nebudu moci mluvit, a přece tu budou..
Ale co mě trápí je že znovu dostávám záchvaty vzteku, jakoby všechen vzduch zmizel. Poprvé se mi to stalo v hudebce, kde jsem zároveň poprvé a naposled byla neslušná k učitelce,nikdy víc jsem si nedovolila jí cokoli říct, ani žádné jiné. Onen záchvat odešel, a v posledních dvou měsících se objevil znovu, častěji a častěji. Zase to budu muset omezit.. je šílené když nemůžete popadnout dech.

5. Díl - Občerstvení

19. srpna 2009 v 16:20 | Deníí |  Jednou za život II.
5. Díl - Občerstvení

Annie si užívala každý hovor. Slyšela jeho hlas a ať už se nervoval nebo smál, ráda ho slyšela. Těšila se na onen víkend a odpočítávala dny. Nyní stačilo jen pět dní a budou spolu. Bála se, že se něco přihodí, že se neuvidí. Zatím vše vycházelo a oba se těšili. Už nemlčela, jako ze začátku. Smála se a probírala s ním Sashu.
"Nikdy jsem to nepochopil, jak může být tvá sestra." Smál se pokaždé, když vyprávěla nějakou z praštěných historek své sestry. Sama si ještě nezvykla na její existenci v roli sestry, ale smiřovala se s tím a matku víc už neobtěžovala. Otázky, které jí ze začátku kladla, jí nyní připadaly absurdní a smála se tomu.