Říjen 2009

Photos [0.82]

31. října 2009 v 18:51 | Deníí |  Lidé
19.10.2009, Třinec.
Foto: Canon EOS 450D


Život za lásku 6/

30. října 2009 v 18:21 | Deníí

6/

,,No týýjo, konečně jsi vzhůru." začala chraptivě výskat po pokoji Lily. ,,C-co je?" a Lily na mě hodila jeden ze svých pohledů. ,,Nic není, jen sis zranila nohu. Měla ses vidět. Chudáčku bolí tě ta noha?" neodpověděla jsem, ale v tom jsem se podívala na svou nohu a vážně měla jsem staženou pravou nohu obvazem a pomalu si jí nevinně hladila. ,,Jo bude dobré" zašeptala jsem své nožce a zalitovala jsem, že nedávám větší pozor. ,,Co s ní je?" Lily si přiskočila na mou postel. ,,Nic s ní nemáš, jen vyvrtnutý kotník, bolí tě to?" a poté mi šáhla na nohu, trochu jí zmáčkla a já jen zakroutila hlavou. ,,Tak zkusíme vstát. Co ty na to?" opravdu jsem vstala, ale bolest se nedostavila. ,,Asi tohle nebudu potřebovat." a ukázala jsem na obvaz. Někdo vyrazil dveře a Bonhardová mě hezky okřikla. ,,Děvče co to děláš? Nesmíš vstávat. Zkusíme to pár dnů jen na pokoji, ve své posteli! A uvidíme, jestli to nebude lepší! Tvoje noha musí teď odpočívat. Pěkně jsi jí dala zabrat, ale takový týden a bude v pořádku. Vždyť jsi upadlo už po druhé!" ,,Jasně paníBonhardová, hned jí uložím zpátky do postele." odvětila slušně Lily a já se jen poslušně usmála. Když odešla, usadila jsem se na postel a hned se začala vyptávat. ,,Lily tak co uděláme? Před pár dny jsem tě slyšela, jak si říkáš, asi pro sebe, že od tuď vypadneš. Tak kde se chystáš? A co Jamísek? Už sis to nechala vysvětlit? Mně osobně by zajímalo, co se stalo. Petry se přece držel Petr, tak jak to? Nechápu celou tu věc." řekla jsem tišším tónem, neboť jsem si všimla, že Lily není asi nejlíp.. chvíli jen tak seděla a dívala se za mě na stěnu a pochvíli se teda ozvala. ,,Jamese? Kdo to je? To myslíš toho podrazáka?" polkla a nenechala mě ani odpovědět, že on by to vysvětlil. Však pokračovala dál. ,,Celé ty dny se mu vyhýbám, vím, že to bude za chvíli týden, co se to stalo, ale pořád mě to bolí. Vždyť se ani nebránil. Nic na to nenamítal. Ani nevím, jak to mohl udělat. Hnusí se mi. Nedávno jsem ho potkala v jídelně, to jsem nám podržela místo a on za mnou přišel. Děkovala jsem Nickovi, za to, že ke mě přišel. Nenechal ho ani promluvit, řekl ,Asi jsi zabloudil. Tato dáma je nyní má, chceš odprovodit ke svému stolu?, na což James ustoupil a vrátil se k ostatním. Byla jsem mu vážně vděčná, je to skvělý kluk." v tom mi došlo, že Jamesovi jen tak neodpustí. ,,Ale když jsi se ptala jak jsem chtěla vypadnou, napadlo mě, že bych se mohla domluvit s Nickem, že by nás vzal do Lassicu. Je tam Rumus, tak by nám to mohl už i ukázat.

Život za lásku 5/

30. října 2009 v 11:46 | Deníí |  Život za lásku

5/


Ráno jsem se probudila až v 8 hodin. Posadila jsem se na postel a pozorovala Lily. ,,Nechápu, jak můžeš pořád jíst." řekla jsem s potlačovaným zívnutím a ona na mě jen mrkla. ,,Jdeš dneska na snídani?",,Asi jo." a věnovala se jídlu. Nachystala jsem si věci. Samo, že jsem chtěla jít do sprch,. ,,Máš necelou hodinu, opravdu ti to bude stačit? Co když se zapomeneš?" vyhrkla na mě s poloplnou pusou a já se trochu znechuceně otřásla. Zahodila jsem všechny nechutné představy a prostě jsem to zkousla. ,,Tak pojď semnou." ,,Počkáš?" ,,Tak pohni." usmála jsem se na ní a ona konečně opustila svou postelovou baštu. Po pěti minutách jsme konečně vyrazily.
,,Lily? Kolik je hodin?" zařvala jsem do přívalu ochlazující vody a za chvíli se ozvala odpověď. ,,To nevím, ještě chvilka a měly bychom jít. Vedle u kluků ještě někdo je. Tak chvilku ještě pobudem." ,,Lily? Byla jsi vedle?" řekla jsem po tišeji, jelikož už jsem si sušila vlasy a Lily přestala téct voda. Začala jsem se smát, ale ona to za velmi vtipné nepovažovala. ,,Moc se nesměj, na tebe taky jednou přijde." a šahala po ručníku. ,,Takže jsi vedle byla?" zeptala jsem se znovu a ona na mě zase jen civěla. ,,Ale jo, však víš, že jsem měla loni za trest sprchy celé vyčistit." ,,To platily i ty jejich?" se šibalským úsměvem na tváři sem jísledovala. ,,Jo." ,,Hele zbývá 5 minut. Pohni sebou, přeci nepůjdeme s šampónem a mýdlem do jídelny." Popadla jsem rychle své věci a utíkala za ní nahoru. Bohužel jsem neměla to štěstí, abych ve zdraví doběhla až nahoru, místo toho jsem uklouzla a padala ze schodů. Nejdřív jsem nevěděla, co se stalo, ale pak mi došlo, že jsem musela spadnout. ,,Pojď, pomůžu ti." ozval se neznámý chlapec, na němž jsem přistála. ,,Promiň." a pokusila jsem se o úsměv. ,,Ne, to je v pořádku. To se stává." Rychle jsem se zvedla a chtěla si posbírat všechny ty věci, co mi spadly na zem a rozkutálely se, ale místo toho mě znovu usadil na schod. ,,Ne, já to udělám. Ty raději nevstávej." řekl s jemným úsměvem a začal sbírat mé věci.

Design 0.33

28. října 2009 v 21:43 | Deníí |  Design
Jen změnění motivu a barvy.


Život za lásku 4/

27. října 2009 v 10:38 | Deníí |  Život za lásku

4/


Probudila jsem se vlastně nechtěně, dnes je sobota a to pro mě znamená pořádně dlouhý spánek. Probudil mě Sirius. Nevím, jak se sem dostal, pamatuji si, že jsem zamkla pokoj. Takže jediná možnost je ta, že tady byl. ,,Mack, broučku, vstávej. Je krásný den." ,,Siriusi!" vyštěkla jsem na něj. Zbrkle se vyhrabala z postele a povšimla si jeho tváře. Byla vážně zvláštní. Asi další dvě minutky jsem ho pozorovala a poté jsem se smíchem svalila na zem. Pořád mě pozoroval. ,,Promiň, ale ta tvoje tvář! ten výraz.. " snažila jsem se nesmát, ale nešlo to. Trochu jsem se uklidnila, ale určitě jsem měla divný výraz naopak já. Ještě jsem se chtěla smát, teda já ne, ale něco uvnitř mě, a mě to poznamenalo. ,,Ah jo." a s tímto projevem jsem sebou hodila na postel. Nevšímala jsem si ničeho. Jen jsem seděla na posteli, myšlenky zabloudily k Lily. Když jsem se konečně probrala z myšlenek a chtěla se vrátit do reality k Siriuskovi. Nebyl v pokoji, a to mě trochu znejistilo, nevšimla jsem si, že by odcházel.

To nejvýznamnější

24. října 2009 v 19:56 | Deníí |  Moje maličkost
To čím se řídím, většinou to co si sama vytvořím:

Mé výroky:

Život je příliš krátký na to, abys jej prožil ve smutku.

V životě nemůžeme mít vše co bychom chtěli, ale můžeme s tím nebo alespoň vedle toho žít.

Na svět je třeba se smát, když už ostatní se mračí.

Bůh je jako vítr. Nevidíš ho, ale cítíš ho.

Dokonalost se nachází v jednoduchosti.

Miluj všechny, neboť tech co nesnáší je již mnoho.

Směj se, neboť právě smích dodává naději těm, jenž jí potřebují.

Chovej se tak, jak chceš, aby se ostatní chovali k tobě.

Je snadné někomu ublížit, obtížné tak neučinit..

Nemysli si, že jsi sám. Vždy je tady někdo pro koho jsi vším.

Stačí se jen na malou chvíli zastavit, zhluboka se nadechnout a uvědomit si, že jsi živ.

Žij tak, aby ses mohl s úsměvem ohlédnout.

Nemysli na to co jsi nedokázal, ale na to co můžeš dokázat.

Nesnaž se napravit minulost, ale vytvoř si lepší budoucnost.

Upřímnost je jeden ze způsobu, jak se vyhnout nedorozumění.



To jenž mi uvízlo v paměti:

Raději budu litovat toho, co jsem udělala nežli toho co jsem neudělala.

Trpělivost přináší růže.

Přej a bude ti přáno.

Láska se nedá měřit trváním. Jediným okamžikem se prohrává nebo vítězí.

Život za lásku 3/

20. října 2009 v 11:18 | Deníí |  Život za lásku

3/


Vyškrábala jsem se po schodech nahoru a vřítila se do pokoje, ale Lily nikde. Prošla jsem sprchy, kuchyňku a společenskou místnost, ale Lily v domě nebyla. Rozhodla jsem se prohledat okolí, ale vyřítila jsem se přímo do náručí Siriuska.
Chvíli jsme se zaskočeně pozorovali a potom mě konečně pustil. ,,Ahoj, hledal jsem tě! Víš tam to dole.. no .." ,,Já vím Siriusi, viděla jsem to. Promiň, nemám na tebe náladu." vyrazila jsem znovu hledat Lily. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Myslím, že mě dost dlouho pozoroval, ale neřešila jsem to. Hlavně musím najít Lily. Prošla jsem skoro vše. Nebyla u jezera, ani na paloučku. Takže jediné místo kde teda být mohla, byl malý přístřešek podobný altánku u malého jezírka. Chtěla jsem se tam hned vydat, ale paní Bonhardová mě popohnala na oběd.
Sedla jsem si k Petrovi. Vždy seděl u okna. Byl to maličký stoleček pro dvě osoby. ,,Ahoj." řekla jsem, a už si sedla. Petr jen pokýval hlavou. ,,Ještě jsi mi neřekl jak to že jsi jel. Přece jsi nechtěl." přerušila jsem dobu ticha. ,,Jo to. No, když já si to rozmyslel." ,,Vážně? A co tak najednou?" ptala jsem se dál. ,,Chtěl jsem ti být na blízku." a sladce se usmál. Samozřejmě jsem mu úsměv vrátila. Lily se tu neukázala, kvůli Jamesovi zameškala oběd.. ,,Hele, já už budu muset jít, ale později spolu můžeme někam zajít." ,,Jo, klidně." a zajímal o svůj talíř. Už jsem vstala, a chtěla odejít, ale v tom mě napadlo, že by mohl vědět něco o Lily. ,,Petře a neviděl jsi Lily?" otočila jsem se zpátky k němu a čekala na odpověď. Docela mu to trvalo. ,,Ne, je mi líto, ale nejsi první co se ptá." ,,Budu hádat, první byl James." ,,Mnoo, jo byl. Stalo se něco?" zeptal se na oplátku mě. ,,Promiň, nemám čas, ale pak ti to snad řeknu." mrkla jsem na něj a odnesla svůj podnos do kuchyňky. Málem jsem tam vtrhla, ale naštěstí jsem se zarazila v čas. Zrovna tam byli kluci, no jo řešili Lily.

Život za lásku 2/

18. října 2009 v 15:46 | Deníí |  Život za lásku

2/


Slyšela jsem hluk ze společenské místnosti, slyšela jsem ale i hlasy Jamíska, Sira, Rumuse a Lily. No jo, bavili se o mně. O kom jiném že?
,,Ptal jsem se Bonhardové, jestli jí to dala. Řekla mi, že jo," slyšela jsem něčí hlas a odhadovala jsem že patří Jamískovi. Všichni byli asi u stolu hned vedle schodů. Sedla jsem si na schody a poslouchala je. "Máme ji prý nechat, že to potřebuje.". "No, ale kdybyste jí viděli, byla jak... prostě mimo." ,,Vždyť těch prášků co spolykala. Ty se divíš? To by nesnesl asi nikdo!" připojil se dívčí hlas a šlo na něm poznat, že pořádně není vyspaná. Chudák Lily, určitě kvůli mně nespala.
Pomalu, a hlavně potichoučku jsem scházela ze schodů. Věděla jsem, že už dávno ví, že jsem dole. Proto jsem zabočila a místo k nim, jsem si to namířila přímo k pohovce. Usadila jsem se a pohled zamířila do prázdna. Pokoušela jsem se přijít na to, jak dlouho jsem byla v tomhle stavu. Jak oni říkají, prostě mimo, nemohla jsem si ale vzpomenout. Pamatovala jsem si srážku a to vše až do chvíle, kdy Lily odešla z pokoje. Co se dělo pak si ale nevybavuju.

Život za lásku 1/

11. října 2009 v 9:48 | Deníí |  Život za lásku

1/

Po probuzení jsem hmátla po mobilu. ,,Hm." Někdo se zbláznil, volat v osm ráno. Jsou prázdniny a takhle vstávat není zvykem. Volající rozhodně není v pořádku. K mé smůle zase nevidím, kdo volá, takže klidně řeknu ,,Prosím?" chvíli je klid a pak se to sype. ,,Prosím? Ses zbláznila ne? Už tady čekáme hodinu a ty nikde! Tak kde jsi?" nebyla jsem schopná slova. Pořádně jsem ani nevěděla, kdo to vlastně je. Při té smůle se ani nikdo nepředstavil, ale co, teď mi to bylo jedno! Já chci spát! ,,Hele to je jedno! Radši pohni. Čekáme.",,N-no, ale kdo čeká?" vykoktala jsem ze sebe a pořád nechápala, kdo na mě může čekat a kde? ,,Mack si děláš srandu, ne tak náhodou? Pohni zadkem, čekáme na stánku. Dělej jsou tu už i její rodiče." Lily, došlo mi po chvíli. ,,Jo hned tam jsem!" ,,Jsi zase zaspala? Že jo?" tak tohle mě dostalo! Tenhle hlas nepatřil Lily, ale Petrovi a popravdě řečeno ten tam vůbec být neměl! ,,Petře? Co ty tam?" ,,Hele, já ti to pak řeknu teď vylez z té postele. Z domu to máš kousek a ještě se na tebe čeká!" ,,No jo už lezu!" a ukončím hovor.
Dolezla jsem do koupelny a upravila se. Vzala klíčky od domu pár těch mých úspor a vydala se rychlým krokem za ostatníma. ,,No konečně." bylo první, co jsem slyšela. ,,Taky vás ráda vidím." jen krátce jsem se ušklíbla a už si to namířila k autu. Pozdravila jsem netrpělivě čekající rodiče a už pohodlně seděla v autě. ,,Co ti to tak trvalo?" nedokázala si odpustit Lily. ,,Jsem se musela zkulturnit ne?" ,,No, já jen že jsme čekali nějakou tu hodinu!" ,,Vždyť jsem tady a to je hlavní." ,,Hm,.." a dál, to neřešila.

Hotel Kolumbia Star

11. října 2009 v 9:44 | Deníí |  Dovolená
/obrázek/

Hotel Kolumbia Star

( 14.7 - 24.7 )

Pokud míříte do Řecka, tento hotel na Rhodosu doporučuji.
Nachází se u kopců a k moři vede krátká cesta. Ocitáte se na pláži, kde je hned kousek malá kavárnička.
U hotelu se samozřejmě nachází dva bazény a jeden maličký ve tvaru srdce. Lehátka jsou zdarma, jen u moře za menší poplatek. Nicméně je to tam luxusní.

Když porovnám tento hotel s ostatníma, například v centru města a podobně, musím říct, že jsme si vybrali zprávně. Má to svou romantiku, svou krásu. Kdežto ve městě šlo spíše o zábavu typu kasín a podobně. Každý večer se konaly zábavné show a bylo co dělat.
Co se týče stravy, jídelna byla luxusně prostřená a jídlo bylo na stylu: Kolik sníž, tolik si vem.
Do budocuna bych se tam určitě chtěla ještě podívat. Protože na tuhle dovolenou jen tak nezapomenu.
Takže rozhodně doporučuji.

Photos [0.81]

10. října 2009 v 15:50 | Deníí
Havířov a lidé na aut. stanovišti :D
Foto: Nokie N81 8GB(2megapixel)


Photos [0.80]

10. října 2009 v 12:55 | Deníí |  Ostatní
Praha 2009, myslím že je to židovský hřbitov..
Foto: Canon EOS 450D


Photos [0.79]

10. října 2009 v 12:53 | Deníí |  Ostatní
Foto: Canon EOS 450D

Photos [0.78]

3. října 2009 v 13:41 | Deníí |  Lidé
S mou Jenyn.
Foto: Canon EOS 450D


Příběh Nettie

1. října 2009 v 16:25 | Deníí |  Příběhy
"Nettie mohla bys prosím tě přijít do kuchyně? Musíme si promluvit."
Nettie se nenamáhala cokoliv říct. "Nettie!" slyšela křik své matka. Poté se rozletěly dveře a vrazily do stěny plnou silou. Nettie se naštvaně podívala na stěnu a poté na matku.
"Stejně to bude zase po tvém." Řekla klidným hlasem a sledovala svou nervózní matku. "Proč nemůžeš být alespoň jednou hodná holka?"
"Protože mi není osm."
"Nebuď drzá!"
"Ale mami, nezačínej s tím zase. Obě víme, jak to dopadne. Nakonec zase zvítězíš a já budu opravovat stěnu." Ava se otočila a prohlédla si zničenou stěnu. Znovu si uvědomila, že to přehání.
"Jen prosím přijď je to pro mě důležité." Nettie cítila škubnutí v pravé ruce, bylo to tak pokaždé, když jí přišlo něco komické. Ava si toho všimla také, mnohokrát jí snažila zabránit onomu škubání, ale v nynější době nad tím jen kroutila hlavou.
"Teď je to jiné."

Photos [0.77]

1. října 2009 v 11:01 | Deníí |  Ostatní
Kousek židle z učebny chemie.
Foto: Nokie N81 8GB(2megapixel)