Březen 2010

Život za lásku 19/

24. března 2010 v 18:49 | Deníí |  Život za lásku

19/


,,To není možné." ,, Bohužel se stalo." ,,Myslíte že by to nebylo možné? Vždyť se jí vede dobře." ,,Opravdu si to nemyslím, velice krvácela. Nebuďte však smutná. Hlavní je, že se její stav lepší." ,,Děkuji." špitne Lily. Pomalu začínám poznávat hlasy. Otevírám oči, ale vzápětí je zase zavřu a vyjuknu. ,,Zhasnout světlo!" vyštěknu podrážděně a Lily nechápavá nejspíš zastře okna, jelikož dodá. ,,To není světlo a už se zase přibližuje ke mně." Chci vstát, ale nějak se mi to nedaří. ,,To bych ti nedoporučovala." ,,Proč? Co mi je?" ,,Ty si nevzpomínáš, co se stalo?" řekne trochu vyděšeně a ruku si dá před tvář, jako by se jí to snad jen zdálo. Také bych chtěla mít jen sen a necítit se tak potlučená. ,,Spadla jsem, ale co semnou je? Proč mě bolí celé tělo?" ,,Spadla jsi a víc si nepamatuješ?" vypískne ještě polekaněji než před chvíli. ,,Ale jó, vím." řeknu tiše a už se znovu snažím zvednout. ,,To ani nezkoušejte!" řekne mužský hlas a v tom si prohlédnu, celkem mladého muže v bílém plášti. Musí to být doktor, hrkne ve mě. Už od malička mám z bílých plášťů, všelijakých jehel a celkově ze všeho co je spojené s nemocnicí hrůzu. Což je celkem divné, jelikož moje máma byla ošetřovatelka. Takže jsem se celkem často setkávala s takovýmto prostředím. Ale i přesto mi nepřirostl k srdci, ba naopak. Muž se přiblíží, nahmátne mi tep a pořád něco říká. Přestanu přemýšlet a snažím se vzpamatovat. Slyšet jeho slova, ale nedaří se mi to.

Vše rozkvétá

23. března 2010 v 16:39 | Deníí |  Dny mého života
Konečně se začíná zelenat tráva. Slunce hřeje a světlo je už od brzého rána. Navíc tohle počasí nádherně voní... Občas si poprší, což mi vůbec nevadí, protože déšť miluji. A hlavně, taky máte ten pocit klidu?
Je to úžasné jen tak se projít a necítit chladný vítr nebo sníh v botě. Konečně je to za náma. Tedy pevně v tom věřím. Mohlo by to takhle zůstat. Nic víc nechci. Nemám ráda šílená vedra, s kterými se potkáváte už brzo v květnu. Chci jaro, opravdové jaro.
Má to už jen jednu chybičku a to pozustalé kamínky ze zimy. S takovou nemá cenu vytahovat brusle, moc daleko bych nedojela. Napadlo mě jít na cestu, ale to bych nedopadla moc dobře.
Za takové dva týdny máme třídní schůzky.. potom už jen dva měsíce a konec školy. Chápete to? Prolezla jsem první ročním střední školy a netuším jak to uteklo.
Mám úžasný kolektiv a hlavně svoje holky, které jsou zkrátka nejlepší.
Určitě je co vylepšovat, ale kdo by byl smutný v takovém počasí? Maximálně může truchlit, že se musí učit. :)
Snad je u Vás taky tak krásně.

Život za lásku 18/

17. března 2010 v 22:17 | Deníí |  Život za lásku

18/


V novém domě bylo krásně. Happy na nás ohledně peněz netlačila a my si konečně zařídily byteček podle svého vkusu. Nanosily jsme si ještě pár bedínek vybraných oblečků a zbytek, což nebylo zrovna málo se poslalo na charitu. ,,Mám lepší pocit." řekla tehdy Lily, když se zbavila všech starých a dávno nepoužívaných kousků. Kdežto teď to komentuje jinak ,,Ahjo. Tak skvělé kousky." vzlyká kdykoli jí na to dám čas. Další věc, kterou jsme si přinesly z restaurace, našeho domova. Při slově domov a restaurace se vždy zasměju a jednou jsem si to ani neuvědomila a můj smích nebyl jen v mé mysli. Lily na mě tenkrát divně civěla a vlastně i Jimy. Musela jsem si poslechnou přednášku o tom, jak je to neslušné smát se něčemu tak vážnému. Bohužel jsem nevěděla, o co šlo, jelikož jsem byla myšlenkami mimo. Jimy se jen pobaveně usmál a já nechápavě odešla do kuchyňky. Ani si neumím představit, jak by to vypadalo.. kdyby ta kuchyňka byla v jiné barvě. Prostě jsem si jí vůbec neuměla představit. Nakonec jsem přestala uvažovat. Udělala caffe a zasedla ke stolku. Lily si vzala taky hrnek a přisedla si.

Život za lásku 17/

13. března 2010 v 18:32 | Deníí |  Život za lásku

17/

Když jsem se ráno probudila, nemohla jsem si vybavit, proč ležím schoulená na zemi v komoře. Nade mnou visí lampička, která toho nic moc nenasvítí. Nahmatala jsem kliku a otevřela. Najednou mě omráčilo světlo. Dveře z jakési komory vedly do malé kuchyňky, kde pobíhalo pár kuchařů a číšníků. Mládenec mě pozdravil a naznačil hlavou, kudy bych měla jít. Šla jsem podle jeho rady a objevila jsem plno stolů, kde jdou usazení různí hosté. Lidé mě sledovali a já na oplátku také sledovala je. Zahlídla jsem Lily a přispěchala rychle k ní. Usadila se naproti a číšník už mi nesl sklenici vody. Když jsem se usadila, lidé si mě přestali všímat. Podívala jsem se na Lily a ta zírající do nějakých novin si pro sebe cosi brblala. ,,Lily?" oslovila jsem jí a ona konečně zvedla hlavu. Měla mírné kruhy pod očima, líčidla měla rozmazané, což znamenalo, že si je na noc neumyla. Buďto spala s nimi nebo nespala vůbec. Celkově působila velice unaveně. ,,Mack," zvolala a usmála se. Chtěla zakrýt úsměvem svou únavu, ale bohužel se jí to nepodařilo.

Život za lásku 16/

12. března 2010 v 19:25 | Deníí |  Život za lásku

16/

,,Tak je to tady." cekla Lily s kapesníčkem v ruce a tiše posmrkávala. ,,Ale notááák!" vstala jsem z postele a odkryla závěsy. Do pokoje se nahrnulo slunce a Lily zděšeně odvrátila zrak. ,,Nono.. koukej jak je tam krásně." řekla jsem povzbudivým hlasem a přisedla k ní. ,,No právě!!!" vyhuhlala spod kapesníku, který právě tiskla ke tváři. ,,Ale Lily, podívej na to trochu jinak! Tady je hezky, to máš pravdu, ale vždyť tohle místo neopouštíme navždy, v létě sem jezdíváme. A někdy i na víkendy, svátky a podobně. Zůstaly nám vzpomínky, vždyť se toho tady tolik událo. Nesmutni, vrátíme se do města, tam je taky hezky." snažila jsem se povzbudit Lily, ale sama jsem byla mimo z celé té věci a ke konci svého proslovu jsem ztrácela hlas. ,,Holky!" zakřičel na nás někdo a už si vtrhl do pokoje. ,,Balíme!" vykřikl hlas znovu a po prozkoumání té osoby mi bylo jasné, že to Jamísek se Sebastiánem už plaší zbytečně brzo.. ,,No kluci tak vy nám z balíte jóó?" mrkla jsem na Lily a zvedla se z postele ona mě následovala a už jsme se plížily s pokoje ven. Ani si nevšimli, že jsme pryč. Skočily jsme dolů pro sváču. Měly jsme skvělý sendvič. Lily celou dobu seděla a vůbec nepromluvila. ,,Tak pojď." řekla jsem a netušící, že stále sedí se vydala zase zpátky do pokoje. Když jsem tam vešla. Bágly byly přichystané a nikde ani živáčka. ,,Druhá sekce připravena?" zakřičela paní Bonhardová a já sebou leknutím cukla. Bonhardová celé dny říká slovo sekce. Vlastně to pro nás ,normální, lidi znamená něco jako Druhá várka. Bonhardová má nerada v autě narváno, takže si všechny lidičky od tuď srovnala do sekcí. My s Lily jsme v sekci dvě ještě s Rumusem a Petrem. James se Sebastiánem jsou v sekci čtyři, což jsme nechápaly proč.

Seether - Walk away from the sun

12. března 2010 v 19:24 | Deníí |  Video

Walk away from the sun, come slowly undone
I can see in your eyes I've already won
I could bleed for a smile, I could cry for some fun
Walk away from the sun, and tell everyone
There's so much left in the air
So much to tell from a stare
There's so much left to defend
But I am no fun
So turn away from the ones who hurt everyone
I can tell by your smile you're coming undone
I could bleed for a smile; could die for a gun
Walk away from the sun and kill everyone
So tiny dancer beware, we're medicated and scared
This smile is so hard to wear, but I have no gun
So turn away from the ones who hurt everyone
I can tell by your smile you're coming undone
I could bleed for a smile; could die for a gun
Walk away from the sun and kill everyone
And you're fading with every day
(you could've been the next one, should've been enough for me)
You're fading with every day
(you could've been the next one, should've been enough for me)
You're fading with every day
(you could've been the next one, should've been enough for me)
And you're fading with every day... whoa
There's so much left in the air
So much to tell from your stare
There's so much left to defend
But I am no fun
And you're fading with every day
(you could've been the next one, should've been enough for me)
You're fading with every day
(you could've been the next one, should've been enough for me)
You're fading with every day
(you could've been the next one, should've been enough for me)
And you're fading with every day... whoa
Walk away from the sun
(fading with every day)
(you could've been the next one, should've been enough for me) [x4]


Taky se Vám vůbec nic nechce?

9. března 2010 v 22:16 | Deníí |  Dny mého života
V poslední době jsem šíleně unavená a hlavně líná. Jindy bych skákala radostí a vrhala se hned na všechny práce, které mám do školy. Nyní vše nechávám na poslední chvíli a to mi opravdu není podobné. Navíc to nemá žádné výhody, jen jsem nervózní, že něco třeba nemám. Ale přinutit se neumím. Prázdniny skončily, jiným sice začaly, ale mě začala jedině tak škola.
Vím určitě, že všechny testy napsané tento týden nebudou s moc dobrým výsledkem. Taky, když se bez nálady donutím jen k tomu vyměnit si sešity a to ještě ráno, kdy zapomenu polovinu doma.

Velká škoda je, že když něco nepotřebujete tak to máte, a když to potřebujete tak to nemáte. Jako třeba dnes, jsem si zapomněla peněženku doma. Samozřejmě jsem v ní měla všechny doklady, tak i karty. Namíchlo mě nejen to, že jsem potřebovala kopírovací kartu a neměla jí, tudíž si musela půjčovat od ostatních. Taky jsem potřebovala občanku, s tou už to bylo horší. správně by se němělo jít několik málo metrů od domu bez občanky. Ale co udělat, když si jí jednou vážně zapomenete a jste mimo město mimo dům? Nic s tím prostě neuděláte. A nikdo nepochopí, že jste si jí jednou zapoměli doma. Dostanete jen velikého zdupa nejen od rodiny, ale taky od těch co tu občanku chtěli. Hrůza.

Závidím těm co jsou doma a nemusí do školy. Zrovna teď je u nás -9, což je málo, ale ráno bývá -16 a to už je trošku moc. Ještě když fouká vítr, tak se to vydržet moc dlouho nedá a vy jste promrzlí. Raději bych byla doma a neběhala venku. Nehrála si poctivou studentku a spinkala doma.
Nejvíc mě mrzí, že si pokazím to málo dobrého v mých známkách.. to zase bude.

Dobrou noc.

Příběh Sophie

9. března 2010 v 22:05 | Deníí |  Příběhy
Sophie chodila po chodbě sem a tam bez cíle. Vyběhla schody nahoru do druhého podlaží a seběhla je zase dolů. Přešla do dalšího pavilonu a znovu vyběhla schody nahoru. Právě sbíhala schody v paviloně A, když začalo zvonit na přestávku. Ze všech učeben a tříd se vyřítili studenti a ona postávala na cizí chodbě.
Postávala na místě a po chvíli si uvědomila, že za malou chvíli jí začíná hodina. Svou volnou hodinu zbytečně vyplýtvala a jen se unavila. Nějak nechápala, co jí to napadlo, jindy by seděla ve vestibulu a čekala na zvonění. Rychlým krokem se vydala do vestibulu, kde si u spolužáků nechala baťoh. Zazvonilo zrovna, když otevírala prosklené dveře.
"Proč tady sedíte, máme přece hodinu."

Příběh Cory

4. března 2010 v 20:42 | Deníí |  Příběhy
15.42
Posadila jsem se na lavičku a pozorovala stromy nad sebou. Bylo to nejkrásnější místo, na jakém jsem kdy byla. Sedávala jsem tady často. Nejraději jsem na podzim sledovala padající listy různých barev a odstínů. Byla to má obliba, jen tak sedět a pročistit si hlavu.
Dnešek byl však jiný. Nenacházela jsem tady relax, ale naopak se nervózně posunovala na lavičce a dívala na hodiny. Čekala jsem totiž na rande. Jako hotový blázínek jsem přišla o dvacet minut dřív. Nejen proto, abych měla klid na duši, ale hlavně jsem nechtěla přijít pozdě. Taky kdybych přicházela a viděla na tomto místo stín mužské postavy, byla bych schopná otočit se a odejít, zkrátka ztratit odvahu.

Život za lásku 15/

1. března 2010 v 15:45 | Deníí |  Život za lásku

15/

Uběhlo pár dnů. Sebastián se ze začátku zdál poněkud neklidný. Nechápala jsem, co ho trápí, ale bylo zřejmé, že něco ano. Později se uklidnil a stal se znovu tím známým Sebastiánem. Pořád jsme však přátelé. Nanejvýš se obejmeme na dobrou noc nebo při povídání má svou ruku stále na mé noze. Nic víc se neděje. Nevím, jestli nemá zájem nebo se neopováží. Někdy, když mě odprovází nahoru do pokoje stojíme jen tak před dveřmi a připadá mi ta vhodná chvíle na krátký polibek, ale místo toho mě v tu chvíli ani neobejme. Popřeje mi krásnou noc a rychle zmizí.