Příběh Cory

4. března 2010 v 20:42 | Deníí |  Příběhy
15.42
Posadila jsem se na lavičku a pozorovala stromy nad sebou. Bylo to nejkrásnější místo, na jakém jsem kdy byla. Sedávala jsem tady často. Nejraději jsem na podzim sledovala padající listy různých barev a odstínů. Byla to má obliba, jen tak sedět a pročistit si hlavu.
Dnešek byl však jiný. Nenacházela jsem tady relax, ale naopak se nervózně posunovala na lavičce a dívala na hodiny. Čekala jsem totiž na rande. Jako hotový blázínek jsem přišla o dvacet minut dřív. Nejen proto, abych měla klid na duši, ale hlavně jsem nechtěla přijít pozdě. Taky kdybych přicházela a viděla na tomto místo stín mužské postavy, byla bych schopná otočit se a odejít, zkrátka ztratit odvahu.

Jeremiah, nádherné jméno že ano? Je neobvyklé a přece se s ním v poslední době hodně setkávám. Je to ten nejsladší kluk nebo spíše mě se hodně líbí. Má v sobě něco do čeho jsem se zamilovala. Každá maličkost o něm mě nadchla. Špatnosti, které slyším, mě nijak neodradily a i je jsem si oblíbila. Stal se mým idolem a i přes řeči Oliny, která mi stále připomíná, že pěkný tedy rozhodně není a ani v ničem zvláštní či zajímavý, se mi stále líbí. Za to Samantha mi řekla narovinu, že její typ není. Ani žádný lamač dívčích srdcí a zároveň není nijak ošklivý. Pochválila na něm pár věcí a to mě potěšilo. Stala se mou zpovědnicí. Pokaždé, když jsem měla náladu o něm mluvit - přiznávám, že to bylo často - mě vyslechla. Vylívala jsem si své bolavé srdce a ona si vylívala zase to své.
Několikrát jsem jej potkala ve škole. Nemusím říkat, že to pro mě bylo to nejcennější na celém dni. Nejvíc jsem si však vážila jeho rozzářenému pohledu. Co přesně ten pojem znamená? Je to chvíle, kdy se usmívá a oči, které má jinak modré se promění v tmavě rozzářené oči a k tomu, mě mile pozdraví. Bohužel, tento pohled není nijak častý. Proto si ho tolik vážím a proto, mě tak rozveselí. Stačí mi chvilka jeho pohledu či úsměvu a život je najednou nádherný a já jsem šťastná. Nechápu, jak to dokáže. Taky jsou však chvíle, kdy si mě vůbec nevšímá. Jakoby mě neznal, jako bych neexistovala. Bylo to tak vždy, když jsem se odhodlala napsat něco naznačujícího. Bylo to tak těžké, konečně se odhodlat. Nakonec se mi dostalo ignorace. Hodně mě to ranilo a hlavně mě to zklamalo. Koho by ne?
Označila jsem ho za plachého a snažila se dát mu ještě víc času. V podstatě, on za to stál. Také mi nic jiného nezbývalo. Měla a mám ho až moc ráda. Bylo mi jasné, že z jeho strany se nedočkám ničeho. Podle jeho dosavadního chování mi bylo jasné, že není ten typ. A tak jsem ho nakonec kontaktovala a nějak napsala, že bychom se mohli domluvit a někam tedy jít. Čekala jsem, že se stáhne. To byl však omyl, daroval mi onen rozzářený pohled. Ani to nebylo žádným vítězstvím. Mluvit s ním bylo příliš těžké. Pokaždé co jsem ho viděla, se svět zastavil. Nastal klid a existoval jenom on. Jakmile se mi ztratil z dohledu, svět se probudil a nastal šílený kravál.
Mohla bych o něm stále mluvit. Je to jako na něj myslet, taky tak nesnadno změnitelné. Prostě je originální. Olina by si rýpla a řekla něco jako "pochcaná sláma" na jeho vlasy. Sama nevím co je to za barvu. Je to blond nebo hnědá? Asi něco mezitím.
Nejkrásnější chvíle byla, když jsem s ním mluvila. Byl tak roztomilý přímo k sežrání. Nyní si však myslím, že nejkrásnější bude dnešek. Ten snad ani nic nepřekoná.

16.04
Podívala jsem se kolem sebe a upravila si nezbedné vlasy, které vítr rozcuchal. Na to, že byla zima, jsem kolem sebe neměla žádný sníh. Bylo teplo, až na chladný vítr, který stále foukal. Netrpělivě jsem ještě párkrát zkontrolovala čas. Připadalo mi to jako věčnost, co jsem se naposled podívala, ale byl to jen můj pocit, neuběhla ani jedna minuta.

16.17
Postavila jsem se a protáhla si nohy. Sama sebe jsem ujišťovala, že je to ještě krátce na vzdávání. Jen sedmnáct minut zpoždění. Zkrátka není jako já, aby chodil dvacet minut předem.

16.26
"Ahoj Coro." Křičel na mě někdo z dálky a já zvedla hlavu od země, která se mezitím stala mým terčem pozornosti nebo spíše hlubokého zklamání. Zbystřila jsem hned, co jsem slyšela své jméno. Dokonce jsem vstala z lavičky a vydala se naproti.
"Ahoj." Pozdravila jsem zklamaně Ellu. Svou bývalou spolužačku. Přivítala jsem se s Baby, její fenou, která mě doběhla.
"Zase tady strašíš?" Ptala se s úsměvem a jemně mě objala na pozdrav.
"Tak trochu." Přikývla jsem a znovu jsem pohladila Baby.
"Moc se tady neunuď." Řekla žertovně a popoháněla Baby vpřed. "Tak ahoj."
Jen jsem kývla a sledovala, jak odchází. "Hele Baby, začíná nám pršet." Slyšela jsem z dálky Ellin hlas a podívala se na nebe. Hned jsem ucítila kapku na tváři.

16.42
Sledovala jsem prázdnou lavičku a poslouchala hudbu deště, jak jsem nazývala zvuk dopadajících kapiček na zem. Naposled se podívala na hodiny a s hlavou k zemi se vydala domů.
Nebylo na tom nic složitého, jen smutného. Zkrátka nepřišel.

Konec

Podle skutečnosti. Děkuji D.
Přeji do budoucna hodně štěstí.

Slov: 851
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Aníís Aníís | 4. března 2010 v 22:07 | Reagovat

Netuším jak to děláš.. a netuším jestli to opravdu víš.. ale máš obrovský talent ;)..
k tomuhle není prostě slov :)..
perfektně se to čte má to jiskru :))
Je to perfektní. :) Vím že odevšat slyšíš obdiv a chválu.. ale jestli napíšeš knížku bude to trhák:).
Možná máš někdy pocit, že nejsi k ničemu celý život spackany.. nemáš nic.. ale to není pravda.. máš i když to není zrovna to úplně nejdůležitější ;). Mám Tě moc rada Zlati.. a budu držet palce at co nejvýš dotahneš :)

2 Deníí Deníí | 4. března 2010 v 22:25 | Reagovat

[1]: Díky, ale je to všechno o tom, že to šlo ze srdce. Vždyť ty víš, ještě když to bylo podle skutečnosti.
Škoda, že to neskončilo lépe, to by ten příběh byl úplně jiný.
Ale vše má svůj důvod..
No, třeba to půjde vidět jednou jasněji.. co opravdu mám. :) jsi zlatíčko

3 Žirafka Žirafka | Web | 5. března 2010 v 19:05 | Reagovat

Hezky čtivé - jen koukám na konec a ...? To jsi sama zažila?

4 Deníí Deníí | 5. března 2010 v 20:25 | Reagovat

[3]: Tak trošku jo ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama