Život za lásku 15/

1. března 2010 v 15:45 | Deníí |  Život za lásku

15/

Uběhlo pár dnů. Sebastián se ze začátku zdál poněkud neklidný. Nechápala jsem, co ho trápí, ale bylo zřejmé, že něco ano. Později se uklidnil a stal se znovu tím známým Sebastiánem. Pořád jsme však přátelé. Nanejvýš se obejmeme na dobrou noc nebo při povídání má svou ruku stále na mé noze. Nic víc se neděje. Nevím, jestli nemá zájem nebo se neopováží. Někdy, když mě odprovází nahoru do pokoje stojíme jen tak před dveřmi a připadá mi ta vhodná chvíle na krátký polibek, ale místo toho mě v tu chvíli ani neobejme. Popřeje mi krásnou noc a rychle zmizí.

Popravdě jsem v tom okamžiku zmatená. Napadá mě, jestli se to vrátí na stejné koleje. Hold, neměla jsem utíkat. Asi je to jen má vina a taky nikoho jiného z toho nemůžu obviňovat. Nick mi zavolal jestli jsem v pořádku, ale já jen řekla ,ahoj, a po trapném tichu jsem se jen zeptala jestli ještě něco potřebuje a po záporné odpovědi jsem tedy zavěsila. Neměla jsem na něj náladu, dny jsem trávila jen krátkými procházkami, jídlem a posezením ve společenské místnosti. Většinou mě při všem doprovázel Sebastián a já byla ráda. I když jsem chtěla být někdy sama, nevydařilo se to, ale nakonec mi to ani tak nevadilo. Ta dívka, kterou měl tehdy po boku, se zde ještě sem tam objeví. Sice nevím, proč jí nevídám častěji, ale když jí vidím tak leda se Sebastiánem. Nikdy jsem jí neviděla s nikým jiným dokonce ani samotnou. Přiznávám, že vždy trochu žárlím, ale nic se nedá dělat. Lily si informaci ze sprchy nechala, díky bohu pro sebe a zapřísahala se, že ani necekne Jamískovi. Což jí sice moc nevěřím, ale zatím vše vypadá tak, že nic neví. Jamísek s Lily se rozhodli nás dát dohromady. ,,Mack!" vykřikla a já se teprve teď probrala z myšlenek do reality. ,,Jsi přítomná? nebo tady vidím jen tvé ubohé tělo." ,,Cože? ubohé? ani náhodou!!" vyskočila jsem a otáčela jsem se u zrcadla. ,,Není ubohé, abys věděla.." ,,Možná, že trochu tady a ukázala na můj zadek!" ,,No dovol! Moje tělo není ubohé! Ani můj zadek ani nic jiného!" vykřikla jsem a zadržovala smích. ,,Není ubohé!" vykřikla jsem naposled a vyběhla ze dveří. ,,Au!" zařvala jsem a chytala se rychle dveří, abych nesletěla na zem. Střetla jsem se s Jamískem, který mířil právě do našeho pokoje. ,,Promiň, " a oba jsme se chytali bolestí za hlavy. ,,Šel jsem za Lily, ale tys do mě vletěla zrovna, když jsem byl už u dveří!" ,,No jó!" ,,Co se stalo?" vykřikl někdo ze zadních dveří a mě došlo, že je to Sebastián. ,,Nic." cekla jsem a uvolnila cestu do našeho pokoje. ,,Díky." řekl Jamísek a já se odloudala do jídelny. Za maličkou chvíli ke mě přišli i ostatní a my znovu seděli na svém místě. Pojedli jsme, celkem až nezvykle tiše a já si to namířila do pokoje. Lily za mnou přiběhla a dost divně na mě civěla. ,,Dnes má oslavu a ty tady jen tak sedíš? Je zhruba za hodinu a ty tady pořád sedíš? Mazej do sprchy. A podávala mi šampón, gel a ručník.. nic víc?? divila jsem se v myšlenkách, ale nakonec jsem to přijala a pelášila dolů. Pustila jsem si na sebe proud vody, ale byl až moc ledový. Proto jsem v rychlosti udělala vše, co bylo třeba a zjistila jsem, že to nejhorší mě čeká. Jelikož jsem neměla věci na sebe, takže mi zůstal jen ručník a ve věcech, které jsem na sobě už měla jsem se nemínila znovu ukazovat, po sprše se přeci neoblíknu do stejných věci. Takže jsem se vypařila nahoru jak jen to šlo a jelikož náš pokoj byl jak naschvál zamčený a Lily zastrčila štítek ,jsem u kluků, musela jsem jít k nim. Zaklepala jsem a Lily mě v táhla dovnitř. ,,Mám tu všechno co je třeba. Dnes tě dáme se Sebastiánem zpátky na stejnou kolej." řekla a vzápětí jsem seděla u zrcadla a ona na mě nanášela neznámou kosmetiku. Bála jsem se, ale nakonec to vypadalo úžasně. ,,Máme už jen tak 5 minut. Támhle máš šaty! a pohni!" ukázala na postel a ona sama se ještě snažila namalovat. ,,Pááni! vykřikla jsem nadšením a koukla na Lily. ,,Děkuju!!" řekla jsem a už si je zkoušela. Byly v růžové barvě. S růžovými květy a k tomu ještě střevíce v též barvě. ,,To je úžasné!" koukla jsem se do zrcadla a Lily nepodařeně hvízdla. ,,Sluší ti to." ,,Podle toho hvízdnutí říkáš spíše tři mínus." v tom se zasmála a někdo se pokusil otevřít dveře. ,,Doprčic!" řekla tiše Lily a my se schovaly do jejich mini koupelny. Všechny věci byly zabalené, takže nikdo nemohl poznat, že jsme tam byly, až teda na ten můj ručník. Nechala jsem ho na posteli. Bylo pět minut po zahájení mejdanu a my pořád trčely v mini koupelně. Byly jsme na sebe napučené a Lily se dokonce ještě oblíkala do těch svých šatů, takže jsem byla úplně u umyvadla a vše mě pomalu bolelo. Někdo zatřískl dveře, naslouchala jsem, jestli je vše v pořádku a jestli tam ještě někdo je. Nikdo nikde nebyl a tak jsme vyšly. Šly jsme už po chodbě a u nás na dveřích byl na klice pověšený můj ručník. Lily na mě koukla a já zase na ní. Vyměnily jsme si pohledy a celé zmatené nahodily úsměvem, scházely jsme po schodech dolů. Všichni na nás s haly civěli. Pro Lily si přišel Jamísek a já jsem pokračovala sama. Sebastiána jsem nikde neviděla a jen jsem zaslyšela šepot Jamíska a Lily. Zase něco chystali, ale co to jsem tentokrát netušila.
Zahlédla jsem Seba posazeného u toho velkého stolu. Někdo řekl přípitek a někdo další hned na to spustil hudbu. Všichni se vystřídali s popřáním, polibkem na tvář a dárkem. Já chudák šla jako poslední, po nějaké té delší chvíli. ,,Ahoj." řekla jsem hned co jsem byla u něj a on řekl úplně to stejné. ,,Vím, že musíš mít toho všeho po krk a tak řeknu jen ,Vše nejlepší,." dala jsem mu letmý a velice krátký polibek na tvář a poté ho objala. ,,Mám tě ráda." špitla jsem tiše při objetí a poté se odloudala nakonec místnosti. ,,Smím prosit?" překvapil mě mile Rumus a já přijala. ,,Tak co?" nestačila jsem odpovědět a už se vyměnil s Jamískem. ,,Nějak se to nedaří." a už byl u mě Petr. ,,Buď v klidu." řekl mi a já si konečně pořádně zatančila. Když skončila písnička přišla za mnou Lily a koukala semnou do davu. ,,Můžu si vzít na chvíli Jamese?" a ona jen kývla. ,,Jamesi?" začali jsme bez řečí tančit ,,To je hrozné." ,,Co? Tanec?" ,,Né, Sebastián, koukej." ani nemusel nic říkat. Tancoval s tou neznámou a mě to v tu chvíli velice mrzelo, že nejsem já tou, co drží a vede v tanci.. ,,Kdo to vůbec je?" tiše jsme si povídali, neboť jsme tančili zrovna poblíž. ,,Nevím, nějaká známá." usmála jsem se. Znovu jsem se smutně vrátila na své místo v koutečku. Jelikož mě nebavilo koukat na ně tak jsem odvrátila pohled na okno a zjistila, že se stmívá. ,,Smím prosit?... o tanec?" řekl někdo a mě se zdálo, že je to Sebastián s radostí jsem se otočila, ale zjistila jsem, že je to Nick, ,,Co tady děláš?" byla jsem celá překvapená a on jen pobaveně koukal. ,,Co ten tanec?" ,,Bolí mě nohy, co spíše pokec." koukla jsem na něj pro změnu já, on se usmál a poté si ke mě přisedl. Chvíli jsme si povídali a potom přiběhl Rumus. ,,Daří se?" už mě bral na parket. Hodila jsem výmluvný pohled na Nicka a poté se nechala unést, pořád ještě byl ten styl inteligentní hudby. Vyměňovali si mě znovu a znovu. A vždy něco někdo řekl a já vůbec nechápala, o co jde. Točila se mi hlava a měla jsem žízeň, neměla jsem vůbec náladu na Nicka tak jsem si sedla na místo, které vyhovovali nejvíc. ,,Tohle má být místo oslavence." poučil mě někdo a když jsem se podívala, stál tam Sebastián. ,,Mack" Postavila jsem, abych mu udělala místo. Přeci nebudu sedět na jeho místě. Přiblížil se ke mně blíž. ,,Nic neříkej." a poté mě políbil. Bez řečí mě odvedl na parket a začali jsme tančit. Přitom se na mě stále díval a mě pořád jen napadala jediná otázka ,už ho nebaví ta dívka?.... ,,Kdo je to?" zeptal se a já věděla, že myslí Nicka. ,,Kdo je ona?" řekla jsem na oplátku a on se ani neusmál. ,,Příbuzná." ,,Aha." ,,A on?" nevzdával se a já nevěděla co říct. Kamarád? Kluk co mi pomohl? Přítel či bývalý? ,,Příbuzný" řekla jsem nakonec a on se na mě divně podíval. ,,Mě příbuzní nedrží za ruku." ,,Opravdu? Já zase nedržím příbuzné při tanci za zadek." jelikož pustili pomalejší hudbu a on mě nepustil, ale místo toho si mě přivinul blíž, nic jsem nenamítala a pokračovala v tanci. ,,Musíme si promluvit." ,,Já myslela, že to právě děláme." ,,To ano, hned jak mi řekneš kdo je to..." ,,Už jsem ti to řekla." za žádnou cenu jsem nechtěla nic prozradit, přeci jen i on mi neprozradil nic o dívce, se kterou tančil a trávil mnoho času. ,,No, to jsme se z místa moc nehnuli." na to jsem nic neřekla a pokračovala v tanci. ,,Budu hádat.." ozval se po krátké odmlce ,,to ty jsi mi volala. Viď?" zadívala jsem se mu do očí a snažila se z nich alespoň něco málo vyčíst, ale nedařilo se. ,,I kdyby, nebyla jsem tou co ve svém pokoji stále měla návštěvu." na to se zamračil mírně si mě od sebe odtáhl. ,,Není to tak jak si myslíš, že to je." přestali jsme tančit a jen tam stáli, stále jsem se na něj dívala a on na mě. ,,Možná že jsem ti volala, možná že jsem se na tebe pořád ptala a možná že jsem zažila i něco podobnému prázdninovému románku, ale si to umím přiznat a nepopírám to." potom jsem udělala krok dozadu. On stále stál na stejném místě a jen na mě sledoval. ,,Tak to je tedy.." řekl a já se otočila a zmizela z místnosti. Utekla jsem. Bohužel jsem znovu utekla, ale nic se nedalo dělat ve tmě, která se za tu chvíli vytvořila, mi po tváři začaly téct slzy a já se bez zachování důstojnosti a vítězství rozplakala. Vůbec jsem nebyla tou, kdo vyhrál, ani on nevyhrál a vlastně naše hra neskončila. Nebyl žádný vítěz. Nepřijela jsem zpátky proto, abych ho viděla s jinou, jak tančí, jak jí něco šeptá a jak se s ní směje. Přijela jsem, protože mi chyběl a zatím se nic nezměnilo, spíše jen zhoršilo.
Přiběhla ke mně Lily a popostrkovala mě zpátky do vilky. Mé růžové šaty byly promočené od slz, takže jsem si vyběhla nahoru do pokoje a převlékla se. Vzala jsem si na sebe světlé, sametové šaty s modrýma poupátkama a Lily mě už zase tahala dolů. ,,To musíš vidět!" křičela a my běžely jako o závod. ,,Musíme tak rychle? Je to jen pár schodů." namítala jsem, protože jsem si za žádnou cenu nechtěla zlomit podpatek, nové boty! Měla jsem na paměti jen tyto slova ,nové boty, ... Když jsme doběhly dolů tak se Lily utěšila ukázala na Jamíska a ten tam stál na stole křičel Liliino jméno a nakonec žuchl na zem.. zaklel a vykřikl ,,Lily. Vezmeš si mě?" trochu zmatená a s plnou hlavou toho co se tu událo jsem Lily popohnala a ona k němu přiběhla. Všichni je sledovali a Lily si všechny prohlídla. I když jsem před malou chvíli brečela, teď jsem se usmívala a oči měla plné slz radosti. Byla jsem šťastná i za Lily, která si vůbec neuvědomovala, která bije. Podívala se na mě a pohledem se jakoby zeptala ,mám?,. Kývla jsem na souhlas a ona mu skočila kolem krku. Přesto že byl Jamísek mírně pod vlivem alkoholu, byl dostatečně střízlivý na to, aby to myslel vážně. Najednou se spustil potlesk a všichni tleskali až do doby, než pustili klidnou píseň a už všichni začali tančit, při čemž jim gratulovali. Zůstala jsem však stát a chystala se konečně si odpočinou, ale přišel Nick a já vůbec nevím proč jsem přijala, ale začali jsme tančit.. možná to bylo právě tím co se před malou chvíli odehrálo, ale nakonec jsem byla ráda, že jen tak nestojím sama, jelikož všichni byli šťastní a i já jsem si začala užívat, nehledě na to, že Sebastián tančil z mně tak neznámou dívkou. Tančili vášnivě a dokonce se hladili.. ne-li víc. Chvíli jsem si při tanci s Nickem povídala, ale nakonec jsme se oba shodli na tom, že budeme jen tančit. Asi mu došlo, že budeme jen přátele, ale i přesto mi udělal jednu laskavost, začal semnou hrát hru... pěkně ošklivou hru, ale začala se mi líbit a když jsem se později zeptala proč mi pomáhá k tomu, aby Sebastián žárlil řekl jen: ,,To přátelé dělají." a v tu chvíli jsem se ujistila že mezi náma je už úplně vše v pořádku. Užívali jsme si, i když pouštěli písně rychlejšího tempa a nakonec jsme se oba se smíchem posadili ke stolu. ,,Mack?" Nick se na mě podíval.. uznal že bude lepší když odejde a já jsem tam zůstala se Sebastiánem sama. Koukala jsem na něj, a když si byl už dostatečně jistý, že je daleko na to aby nás slyšel, začal.... ,,Proč ses vrátila?" ,,Já, nevím. Možná proto, že mi chybělo tady to okolí." špitla jsem a on se pohrdavě zasmál. ,,Mack, proč jsi opravdu přijela?" ,,No, tak dobře, potřebovala jsem tě vidět... a něco ti říct." ,,A co?" chvíli jsem zauvažovala jestli mu to mám říct, ale potom mě napadlo, že raději ne. ,,Není na to ten správný čas." vstala jsem a šla k baru. Přišel za mnou a podal mi sklenici vína. ,,Mack, teď je ta nejvhodnější chvíle." při pohlednu na jeho oči jsem mu uvěřila. ,,Jsem těhotná." řekla jsem tiše a on si v tu chvíli vzal sklenici zpátky. Podíval se na mě a zeptal se. ,,Je to pravda?" objal mě. Po chvíli se zase odtáhnul. ,,Mack, vrátila by ses, i kdybys.." hlas mu při posledních slovech slábl a dokonce poslední slovo nevyřkl. Místo toho jsem se k němu přiblížila a políbila ho. ,,Co myslíš?" on udělal totéž. ,,Tolik jsi mi chyběla." řekl s krásným úsměvem na tváři. Znovu jsme se objali.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama