Život za lásku 16/

12. března 2010 v 19:25 | Deníí |  Život za lásku

16/

,,Tak je to tady." cekla Lily s kapesníčkem v ruce a tiše posmrkávala. ,,Ale notááák!" vstala jsem z postele a odkryla závěsy. Do pokoje se nahrnulo slunce a Lily zděšeně odvrátila zrak. ,,Nono.. koukej jak je tam krásně." řekla jsem povzbudivým hlasem a přisedla k ní. ,,No právě!!!" vyhuhlala spod kapesníku, který právě tiskla ke tváři. ,,Ale Lily, podívej na to trochu jinak! Tady je hezky, to máš pravdu, ale vždyť tohle místo neopouštíme navždy, v létě sem jezdíváme. A někdy i na víkendy, svátky a podobně. Zůstaly nám vzpomínky, vždyť se toho tady tolik událo. Nesmutni, vrátíme se do města, tam je taky hezky." snažila jsem se povzbudit Lily, ale sama jsem byla mimo z celé té věci a ke konci svého proslovu jsem ztrácela hlas. ,,Holky!" zakřičel na nás někdo a už si vtrhl do pokoje. ,,Balíme!" vykřikl hlas znovu a po prozkoumání té osoby mi bylo jasné, že to Jamísek se Sebastiánem už plaší zbytečně brzo.. ,,No kluci tak vy nám z balíte jóó?" mrkla jsem na Lily a zvedla se z postele ona mě následovala a už jsme se plížily s pokoje ven. Ani si nevšimli, že jsme pryč. Skočily jsme dolů pro sváču. Měly jsme skvělý sendvič. Lily celou dobu seděla a vůbec nepromluvila. ,,Tak pojď." řekla jsem a netušící, že stále sedí se vydala zase zpátky do pokoje. Když jsem tam vešla. Bágly byly přichystané a nikde ani živáčka. ,,Druhá sekce připravena?" zakřičela paní Bonhardová a já sebou leknutím cukla. Bonhardová celé dny říká slovo sekce. Vlastně to pro nás ,normální, lidi znamená něco jako Druhá várka. Bonhardová má nerada v autě narváno, takže si všechny lidičky od tuď srovnala do sekcí. My s Lily jsme v sekci dvě ještě s Rumusem a Petrem. James se Sebastiánem jsou v sekci čtyři, což jsme nechápaly proč.

Jsou s nima ještě dva kluci, které vůbec neznáme, ale to nebylo to hlavní. Bonhardová znovu vykřikla a to už jsem brala bágly a táhla je přes chodbu k schodišti. ,,Co to děláš?" vykřikl Sebastián a zamračeně se na mě podíval. Z rukou mi vzal bágly a položil je na zem, přivinul si mě k sobě a podíval se mi přímo do očí, jak to měl zvykem. ,,Nic se Ti nesmí stát." řekl tiše a už bral bágly a táhl se s nimi dolů po schodech. Zatraceně! Zaklela jsem ve své mysli a znovu se napomínala, že na to, co je ve mně nesmím zapomínat. Sebastián mě měl pod dohledem 24 hodin! Lily si skoro každé ráno stěžovala, že mě Sebastián chodí navštěvovat a že jí to vždy probudí. Taktéž mě hlídal při jídle. Dokonce na sprchu jsem měla jen necelou hodinu, prý když tam jsem dlouho tak se bojí, že se mi něco stalo. Samozřejmě tam je semnou Lily, ale to je mu jedno. Pomalu jsem sešla schody a zadívala se do zrcadla u stěny hned vedle schodiště. ,,Bože." řekla jsem omámená mou podobou. Vypadala jsem strašně, a když jsem to chtěla říct nahlas. Někde se objevil Sebastián a podíval se na mě. Lapnul mě zezadu a upřímně se usmál. ,,Vypadáš báječně." pohladil nic netušící bříško. Rozloučili jsme se a já utíkala do nacpaného auta. Bonhardová šílela štěstím a celou cestu se nás vyptávala. ,,Jak se vám to letos líbilo?" ,,Co pokoj děvčata? Líbí se vám? Rozhodně si ho zapamatujte, bude se předělávat. Je moc maličký, probourá se stěna vedle a udělá se z toho jeden pokoj. " Bonhardová si celou tu cestu mluvila vlastně pro sebe. Vůbec nečekala na naše odpovědi. Prostě pokračovala dál a já začínala pomalu nervóznět. Když už jsem myslela, že něco řeknu, konečně přestala. Sice ne na dlouho, ale aspoň chvíli na odpočinek mé nervozity mi dala.
Když jsme dorazily k našemu domu, který jsme si pořídily před pár lety s Lily, nemohly jsme se vynadívat. Náš byt tam nebyl. Jednoduše tam stála restaurace. Vstoupily jsme a nějaká číňanka nás hned vítala. ,,Ahoj." snažila se česky, ale moc jí to nešlo. Ukazovala na fotku, kde jsme byly spolu vyfocené, a asi jí došlo, že to byl nás byt. Přiběhl nějaký mladík a začal vysvětlovat. ,,Psali jsme dopisy, ale poštu jste měly tady." řekl a já se v duchu začala smát. ,,Ale my máme smlouvu!" vyjekla Lily. ,,Nechala nás tady bydlet, pani je starší osobnost, ale i tak přeci jsme měly podnájem." Mladík na nás civěl a já si ho zkoumavě prohlížela. ,,Nebyly jste doma." podle jeho hlasu bych mu typovala na 17. Sice postavu měl mohutnější a vyvinutější, ale hlas to vše kazil. ,,Ta Paní z druhého patra?" řekla dívka a vzhlédla na mladíka. Slušelo by jim to jako páru. Možná, že pár i jsou. Oba mají tmavé oči, černé vlasy. Dívka je od něj trochu menší, ale to jen dodává celkovému vzhledu plus. Mladík se podíval na Lily a smutně zakýval hlavou. ,,Ona...ona zemřela?" vykoktala ze sebe Lily a já se jen lítostí usmála. Posbíraly jsme si pár svých věcí, poštu a zbytek peněz ze zaplaceného nájmu a zůstaly na ulici. ,,Co teď?" řekla jsem Lily a s pohledem na ní mi bylo jasné, že toho neví víc než já. Rodiče nám tenhle byt našli právě přes známou... danou paní. ,,Hmm." ,,Tak se na to podívej drobečku, ještě před hodinou jsme si lebedili v krásné a luxusní vile teď jsme na ulici." hladila jsem bříško a nepřestávala mluvit. ,,Dítě moje, tvá máma je na ulici spolu s tvojí tetičkou Lily." řekla jsem znovu tiše a Lily se na mě dívala.. ,,Jsi divná." a vybouchla ve smích. ,,Vždyť je to úplně malý plod a ty k němu mluvíš?" přisunula se ke mě. ,,Já náhodou věřím, že mi naslouchá a rozumí." chvíli neodpověděla jen se usmála. ,,Jaký je to pocit?" zeptala se po chvíli a dívala se na ulici po které nepřestávalo šlapat tisíce lidí. ,,Myslíš to jak v jednom kuse všechnu potravu co sníš znovu dostáváš ven?" řekla jsme se smíchem. ,,To ani ne." ,,No abych řekla pravdu, je to úžasný pocit. Víš co? Nemá to cenu, tady sedět." a vstala jsem. Tihle japončíci nám slíbili ubytování v té jejich restauraci, do doby než si něco najdeme a to musí být zřejmě tak měsíc. Do té doby snad něco najdeme. Dali nám jasně najevo, že nesmíme přijít dříve jak po sedmé hodině večerní, neboť to už se téměř zavírá. Doseděly jsme na zemi před restaurací a vešly do restaurace, posadily jsme se a začaly hledat inzeráty v novinách. Nikde žádný podnájem solidní ceny, jak bychom si to mohly dovolit? Tady jsme jen vyhazovali odpadky a pomáhali s úklidem plus pár penízků za tři místnosti.., ale takhle je to vše moc drahé. Po pár hodinách jsme ještě pořád seděli nad novinama. Celé mění jsme za ně daly.. každý časopis jsme prošmějdily a nic moc. Tím měním myslím pár zbytků peněz z Lassicu. ,,Asi dnes nic nenajdu." řekla Lily a já na ní vzhlédla ,,Nech mě spát." a když jsem se pořádně zaposlouchala nic jsem neslyšela. ,,Klid." konečně. Jen Lily svítila baterkou nad novinama. Nikdo nikde nebyl. ,,Mají zavřeno je půlnoc holka." ,,Cože? Proč nespíš?" hlesla jsem rozespale a na to si Lily zívla. ,,No vida že se ti chce!" a potom jsem si zívla také. Rozesmála jsem se a potom jsem usnula. Možná, že do mě Lily nalila trochu alkoholu, ale to by nebylo rozumné na můj stav. Prostě jsem si připadala oslabená, malátná, jakoby do mě někdo bouchnul. Celé tělo mě bolelo a dokonce jsem se bála jen něco říct, aby mě náhodou hlasem nerozbolelo ještě něco víc. Nicméně ve spánku jsem na tohle vše dokázala zapomenout. Jakoby bolest vůbec nebyla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama