Život za lásku 17/

13. března 2010 v 18:32 | Deníí |  Život za lásku

17/

Když jsem se ráno probudila, nemohla jsem si vybavit, proč ležím schoulená na zemi v komoře. Nade mnou visí lampička, která toho nic moc nenasvítí. Nahmatala jsem kliku a otevřela. Najednou mě omráčilo světlo. Dveře z jakési komory vedly do malé kuchyňky, kde pobíhalo pár kuchařů a číšníků. Mládenec mě pozdravil a naznačil hlavou, kudy bych měla jít. Šla jsem podle jeho rady a objevila jsem plno stolů, kde jdou usazení různí hosté. Lidé mě sledovali a já na oplátku také sledovala je. Zahlídla jsem Lily a přispěchala rychle k ní. Usadila se naproti a číšník už mi nesl sklenici vody. Když jsem se usadila, lidé si mě přestali všímat. Podívala jsem se na Lily a ta zírající do nějakých novin si pro sebe cosi brblala. ,,Lily?" oslovila jsem jí a ona konečně zvedla hlavu. Měla mírné kruhy pod očima, líčidla měla rozmazané, což znamenalo, že si je na noc neumyla. Buďto spala s nimi nebo nespala vůbec. Celkově působila velice unaveně. ,,Mack," zvolala a usmála se. Chtěla zakrýt úsměvem svou únavu, ale bohužel se jí to nepodařilo.

Místo toho mi jí bylo ještě více líto. ,,Našla jsem pár podnájmů." pokračovala a já se usmála a vzala od ní noviny. ,,To je skvělé!"vypískla jsem. ,,Teď já, ty si odpočiň." ,,Dobře." vstala a odešla do místnosti, ve které jsem zřejmě spala já. Podívala jsem se na noviny a zjistila, že Lily zakroužkovala pořádnou řadu bytů k pronájmu. Zhodnotila jsem jich pár a poté jsem se rozhodla, že musím pár z nich vyřadit. Určitě budeme potřebovat dvě ložnice, pořádnou koupelnu, kuchyňku, pak nějakou tu komůrku na nepotřebné věci a pokojík pro dítě. Začala jsem teda vyškrtávat a po nějaké té době mi zbylo pár inzerátů. Cena nebyla většinou zveřejněná. Buďto bylo napsáno ,cena dohodou, nebo od 0 - 15000 kč. Ale to mi bylo samozřejmě na nic. Vytočila jsem pár čísel, které byly v inzerátu napsány a kontaktovala je. První obhlídku bytu jsem měla na jedenáctou hodinu. Zaběhla jsem na záchodky a upravila se. Opustila jsem restauraci a vyrazila do ulic. Hledala jsem mě neznámou ulici a nakonec jsem jí díky náhodným chodcům, kteří mě navigovali našla. Měla jsem malé zpoždění snad takových deset až dvacet minut, zaťukala jsem na dveře a mladší paní mi hned otevřela. ,,Moc se omlouvám." špitla jsem a ta jen zvala dál. ,,To nic tady mladý pár teprve s prohlídkou skončil.",,Přece tady nebudete jen tak stát, obejděte si to." pobídla mě a já se na ní vděčně usmála. Hned ode dveří jste vešli do pokoje. Který měl být jako obývák? Asi jó. No dále vedle vás po levé straně čekal věšák, zrcadlo a jakási skřínka podobná obuvníku. Po pravé straně byla menší komora. Vydala jsem se napřed do levé strany. Tam mě čekala kuchyň volně průchodná, beze dveří. Byla krásně vybavená. Modro-žluté skříňky na nádobí a odkládací pultík v téže barvě.. Když jste vyšli z kuchyně měli jste tu možnost spatřit stolík se čtyřmi židlemi. Dále televizi a pohovku. Za televizí na mě čekaly dva menší pokoje. Naproti vchodovým dveřím a hned vedle televize byla celkem krásná koupelna, až na pár menších detailů. Za pohovkou byly schůdky nahoru, asi tak tři a velká prosklená část. Byl to krásný výhled. Hned po levé straně byl další pokoj a po pravé taktéž. Byly to dvě ložnice, které od obýváku byly odděleny právě těmi třemi schody. Celý tento byt byl určen pro dvě rodiny. Podle mladé paní předvádějící tento byt, byl právě pro šest osob. Takže pro nás by to bylo ideální, teda když počítám, že bychom spolu s Lily stále bydlely. Později by tu s námi mohli bydlet i Jamískem se Sebastiánem a to děťátko by se tady taky vešlo. Dokonce by se tady vešly při nejmenším i dva. Ale pokojíky za televizí jsou dostatečně velké na to, aby je obývaly dvě děti. Myslím, že Lily nechce víc než dvě děti. Což u mě taky platí, takže by to celkem šlo. ,,Děkuji." špitla jsem znovu na mladší paní či slečnu? a zmizela jsem. Bohužel jsem se nedozvěděla cenu pronájmu, jelikož tam byli už další zájemci. Koukla jsem na kostelní hodiny a bylo kolem dvanácté hodiny. Což znamenalo, že mám ještě dostatek času na jídlo. Z celé té prohlídky mě rozbolely nohy a dostlala jsem šílený hlad. Podívala jsem se znovu do novin, kterými se Lily tak pracně pročítala celou noc. Podívala jsem se na další psaný inzerát. A podívala jsem se na danou adresu. Bylo to jednodušší než u prvního bytu. Celkem mám k obhlídce čtyři byty. Adresu jsem daného bytu našla a taky jsem našla hned vedle něj blízkou restauraci, usadila jsem se venku, jelikož bylo šílené vedro a já na sobě měla stále ty samé šaty, abych řekla pravdu, dost mě štvaly. Koukla jsem se do jídelníčku, nakonec jsem si objednala hranolky s kousky masa. Objednané jídlo mi donesli celkem rychle. Snědla jsem vše, až na tatarku, která nevypadala moc lákavě. Pohladila jsem si bříško a tiše řekla ,doufám, že ti to stačilo,. Zaplatila jsem a vystupovala do šestipatrového domu. Bylo to hned v centru, takže ruch z cest tady rozhodne byl. Kdežto předešlý byt byl vynikající. V klidné ulici. A blízko vše co by člověk potřeboval. Vystupovala jsem nahoru po schodech a slyšela všechny obyvatele domu. Někteří se hádali, někde byl klid.. a já pořád stoupala, až do pátého patra. Když v tom jsem si řekla dost! Není tu ani výtah. I kdyby ten byt byl jakkoli levný a krásně zařízený! Bude mi to jedno. Zastavila jsem se ve druhém patře a začala sestupovat dolů. Přeci nebudu každý den šlapat schody! Ještě když je mimčo na cestě. Jak by to bylo s kočárkem? Ani nápad! Zavolala jsem rychle na třetí inzerát a domluvila si prohlídku bytu už o půl druhé. Což bylo za necelých dvacet minut. Danou ulici jsem nedokázala najít.
Zavolala jsem si taxi a konečně jsem stála před domem. Byl to dlouhý dům, dvoupatrový. Byt byl hned v prvním patře, takže jsem zaklepala a po nějaké té chvíli mi konečně otevřeli. Naproti stála starší žena držící v náručí dítě. ,,Je to zde..." nemohla jsem mluvit dál. Ta postarší dáma mi zabouchla před nosem a vykřikla NE! Když na druhé straně se otevřely dveře. Prošla jsem dlouhou chodbou a v tom mě napadlo, že kdybychom si tento byt vybrali, ta dlouhá chodba by mi vůbec nevadila. Ba naopak. Vůbec by mi nevadilo, že ta starší babča držící dítě v náručí, které je chudáček, že má za matku či spíše babičku, takovou ženu. Vstoupila jsem do bytu, kde mě už vítal na první pohled pohledný muž. Měl hrubý hlas, hrubší než jsem u muže zvyklá. Byl inteligentní a velice usměvavý. Spolu s jeho doprovodem jsem si prohlédla celý byt. Měl sice dvě ložnice, ale to co bylo napsáno v inzerátu jako pokojíček byla spíše taková malá komůrka. Stěží by se tam vlezla dětská postílka a co teprve normální postel? Skříně? Tenhle byt rozhodně nebyl pro víc než tři lidi. Kuchyň byla sice hezky zaopatřená, ale nebyl zde žádný jídelní stůl. To by ani tak nevadilo, kdyby tu bylo pro něj aspoň místo. Pomalu jsem se plížila ven z tohoto maličkého bytu. Všude řádili Romové a klid tu tedy nebyl. ,,Děkuji." řekla jsem mu vděčně spíše, protože byl semnou a nenechal mě samotnou chodit v tomhle bytě. Pořád jsem se bála, že na mě třeba ze ztrouchnivělé skříně vyskočí nějaký Rom a bude po mě chtít prachy. Co kdyby mě třeba napadl? Rychle sem nasedla do taxíku, který na mě naštěstí čekal. A jela jsem na poslední obhlídku. Pořád to vypadalo na nabídku jedna, jelikož jsem si ty další dva ani nebyla ochotná pořádně obhlídnout. Na místo napsané v inzerátu jsem dorazila kolem čtvrté hodiny, jelikož jsem se stavila k Lily. Mladík pracující v restauraci mi řekl, že vůbec nemohla usnout a že teprve po druhé hodině se jí to podařilo. Tedy po tom co do ní naházel prášky na spaní. Nijak jsem se tím nezabývala a jen jsem přikývla. Přispěchala jsem znovu k taxíku a řekla mu adresu. Teď tu teda stojím před domem, který je úplně krásný. Teda z venčí ano. Vešla jsem dovnitř. A našla si byt 1A a taky 2B. Byly to dva byty nad sebou, které byly zrovna volné. 1A i 2B byly úplně stejné. Tedy. Když jste vešli do 1A i 2B. Bylo to úžasné. Hned od vchodových dveří jste se ocitli v malé šatně, která samozřejmě měla volný vchod bez dveří. Byl tam botník, zrcadlo a věšák. Botník však celkem prostorný, až moc na můj vkus, ale zato bylo hodně bot, co s Lily máme. Přes tuto šatnu jsem se dostala do obýváku a byl opravdu velký. Prostorný naproti byly dvoje dveře a po pravé straně taky. Po levé byla volně průchodná, VELKÁ kuchyň, přes ní bylo okénko ve zdi a tím okénkem vlastně šlo vidět na stolík s pěti židličkama. Když jsem šla do pravé strany, našla jsem dvě stejně zařízené (až na jinou barvu), stejně velké ložničky. A hned naproti od šatny byla koupelná. Zaklela jsem při tom pohledu, byla prostě úžasná. Rohová sprcha, rohová vana (velká!!!), dva umyvadla a dva zrcadla.. malý kobereček na zemi v světle modré barvě, celá tahle koupelna byla v modré. Prostě úžasná. Vedle ní byl vážně obrovský pokoj. Byly jak jedna ložnice a koupelna. Plno skříní a dvě postele. Klidně by se z toho mohly udělat dva pokojíčky. Byt 2B byl stejně postaven. Jen kuchyňka nahoře byla menší a byl tam jen stolík se dvěma židlema. Jinak tam bylo vše stejné, až na koupelnu, která byla do oranžova. Najednou zazvonila známá melodie a já si uvědomila, že je to můj mobil. Zvedla jsem ho.. ,,Kde jsi?" bylo první, co jsem slyšela. ,,Prohlížím ty byty." řekla jsem a poté jí dala adresu, ať přijde. Mezi tím jsem ještě chodila po bytech a srovnávala. První byt jsem vypudila z myšlenek a byla si jistá, že jeden byteček si pořídíme. Zatím než Lily přišla, jsem koketovala s mužem, který mi připadal velice povědomý. Zeptala jsem se, jestli jsme se už někdy viděli a on si mě jen prohlédl a usmál se.
Někdo bouchal na dveře a já šla otevřít. Celou další hodinu jsme procházely oba byty a zatím jsme si byly jisté s bytem 1A, ale byt 2B nás taky velice přitahoval. Nevěděly jsme jestli si máme vybrat ten či onen. ,,Páni." vykřikla Lily hned, co navštívila koupelnu a hned se upravovala. ,,Tohle je príma." řekla s úžasem a jiskřičkou v očích. Ještě se procházela místnostmi a já mezi tím přiběhla otevřít dveře a tam stála Happy! ,,Happy Coper!" ona se ke mě hned přitiskla. Poskakovaly jsme tam jako v první třídě, kdy jsme se seznámily a Lily hned na to přiběhla, ještě plná úžasu z toho bytečku. ,,Lily, tohle je Happy." ,,Happy, tohle je Lily." a obě se místo potřásání rukou objaly. Byla jsem šťastná, nejenže jsem našla prima byt a mé nejlepší kamarádce se líbil taky, ale ještě k tomu tady byla Happy! Má nejlepší přítelkyně z první třídy! Tak dlouho jsme se neviděly, a přesto se vůbec nezměnila. Opustila mě vlastně, vlastně někdy v šesté, sedmé třídě kdy se stěhovali zpátky do Ameriky. Prostě jsme vždy měly stejný vkus. Podobně jako s Lily. Happy a Lily se hned seznámily a padly si do oka. ,,Jime!" vykřikla Happy. ,,Tohle je můj syn." a ukázala na mladíka, kterému bych ještě před chvíli řekla, že má přes dvacet tři. ,,Mack, tohle je můj syn. Je mu devatenáct. A koukla na vysokého, štíhlého kluka, kterého jsem si teprve teď pořádně prohlédla. ,,Páni!" vypístkla Lily. ,,Je fešák!" řekla jsem Happy a on se jemně začervenal. Prohlídl si mě a mezitím Happy zase utekla. ,,Bude skvělé, jestli tady budete žít!" a už tu nebyla. Lily zase pro změnu odešla do koupelny a já se otočila na kluka. ,,Jimy?" hoch se otočil.
Došlo mi, že to není její syn. Teda ne s její krví, jelikož by ho musela mít asi tak v šesti letech, aby to vůbec mohla být pravda a to zase byla dosti velká blbost. v šesti? Leda tak někde v indiánském kmenu by to bylo možné. Jim na mě teď zíral a pořád mě sledoval těmi svými kukadly. I když jsem byla mladší, o celý ten rok bylo mi to jedno. Prohlídla jsem si ho také. Byl štíhlý, vysoký, svalnatý.. široká ramena. Tmavě hnědé vlasy, si pohrávaly na jeho obličeji a on si je pořád zpátky urovnával. Je vážně hezky, tmavé oči jsou výrazné a moc odvážné. Právě jsem se přistihla, jak si ho detailně prohlížím. Hrůza. Rychle jsem uhnula pohledem a snažila se najít svůj hlas. ,,No teda." ,,Co Jime?" řekla jsem a podívala se na něj přísně. ,,Ale nic." řekl rychle, nešlo však přehlédnout jeho červená líčka. ,,Jimy?" ten se vyklonil z kuchyňky kde si dělal caffe. ,,Kolik stojí jeden tenhle byt měsíčně?" zeptala jsem se, když jsem se vrátila do reality. ,,No..." řekl po chvíli pak se zarazil. ,,Měsíčně?" zeptal se udiveně a já ho nechápala. ,,Ale tohle není podnájem. Happy to nepronajímá, ale prodává." dodal. Není podnájem, ale prodej? ,,Jo, vlastně. Tak kolik za to chcete?" ,,Já nevím zeptej se Happy." To nebylo ani tak těžké neboť právě vběhla s kousky něčeho příliš sladkého na talíři. Jak vím, že to bylo sladké? Neboť jsem to právě ochutnala. ,,Chutná?" ,,Je to vynikající." ,,Happy?" ,,Nóó?" řekla rozrušeně a já se nemohla neusmát. ,,Kolik za to chceš?" ,,Páni, vy to chcete?" ,,Blázníš je to úžasná byt!" vyhrkla Lily a už si dlábla z talíře. ,,Super!" řekla s plnou pusou Happy. ,,250 000 co ty na to?" ,,J-j-jenom?" vykoktala jsem a ona kývla. ,,Jsi má přítelkyně a kromě toho, jsem šťastná, že budeš mou sousedkou." řekla klidně, ale vzápětí se usmála a zároveň s ní i já. ,,A co chceš za ten byt nahoře?" zeptala jsem se a ona se udivila. ,,Chci oba." upřesnila jsem a to i Lily na mě civěla. ,,Podívejte se na to takhle. Je to úžasné, oba byty 1A i 2B a já je chci oba. Happy je jedno kolik za to chceš, musím je mít. Přestavím to a udělám schodiště, které bude mířit do druhého patra. Nahoře vchod zruším, teda pokud budu moci a potom prostě dolů dám cedulku 1A, 2B takže zvonit budou dole." potom jsem se usmála a ona taky. ,,Ale jeden byt je pro šest lidí, na co ti bude pro dvanáct?" zeptala se a já se usmála. ,,Lily a já budeme bydlet spolu, k tomu nejsme samy." v tom se Jimy zamračil a odstoupil ode mě dál. ,,Sebastián a Jamísek tady budou později určitě bydlet s náma, pak to mimčo." ,,Mimčo?" řekla Happy a objala mě. Pohladila bříško a pak mě nechala pokračovat. ,,Lily a James taky samozřejmě budou chtít později založit rodinu a k tomu budou potřebovat místo, takže tady dole bychom mohli být my a vedle ještě mimčo a později by nahoře bylo vše pro přežití, takže by tam děti, kdyby byly starší mohly spávat jsou tam tři pokoje tady ještě by byl jeden dětský. Takže čtyři děti, to počítám v jednom pokoji jedno. To by klidně stačilo ne?" řekla jsem a Lily se rozzářila. ,,Myslíš to vážně?" já na ní mrkla a už jsme se objímaly. ,,Tak kolik chceš?" ,,450 000." ,,Vážně?" ,,Jo! Přeci to schodiště a potom plno dalších věcí bude potřeba peníze a já jich mám až dost." ,,No holky, já teď půjdu a vy se seznamte s vaším novým domovem." Poté odešla a my si přivezly bágly a tašky dalších oblečení, ještě z restaurace, z našeho minulého domova. Usadily se na zem, na kobereček a už si povídaly.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama