Život za lásku

Život za lásku 20/

19. května 2010 v 17:30 | Deníí

20/


Člověk by ani nevěřil, co vše se může změnit jedinou věcí. Ze začátku jsem si říkala _když nemám dítě, nemám nic_ kdežto teď se můj pohled změnil. ,,Na dítě nejsem připravená." ,,Co jsi to říkala?" ozve se Lily z kuchyňky a koukne na mě přes malé okénko. Podstrčí mi nějakou tu housku a caffe. ,,Ale nic." V duchu se napomenu, ale to už přeci vědět nemusí. Zároveň jsem ráda, že mě neslyšela. Ještě jsme o tom nemluvily a já ani nechci. ,,Happy teda dneska přijde?" zeptám se a ona kývne. ,,Málem bych zapomněla." vyjukne nadšená a vyskočí od stolečku. Po chvíli přiběhne s něčím barevným a zpátky se usadí na místo. ,,Kterou barvu?" zeptá se mě a už mi dává na výběr modrou, zelenou a plno dalších barev. ,,Rozhodně nějakou teplou barvu ne?" mé rozhodnutí potvrdí a už vybíráme ze všech možných vzorků. Asi o pár hodin nás překvapí návštěva, která vtrhne dovnitř a najde nás v obývacím pokoji. Sedící na zemi v hromadě vzorků. Mě má čest vidět stále v noční košilce a Lily ve sportovním oblečku. To co se za celý ten měsíc změnilo, je právě to. Staly se z nás dámy plné činností. Většinou nestíháme všechny vyplnit.

Život za lásku 19/

24. března 2010 v 18:49 | Deníí

19/


,,To není možné." ,, Bohužel se stalo." ,,Myslíte že by to nebylo možné? Vždyť se jí vede dobře." ,,Opravdu si to nemyslím, velice krvácela. Nebuďte však smutná. Hlavní je, že se její stav lepší." ,,Děkuji." špitne Lily. Pomalu začínám poznávat hlasy. Otevírám oči, ale vzápětí je zase zavřu a vyjuknu. ,,Zhasnout světlo!" vyštěknu podrážděně a Lily nechápavá nejspíš zastře okna, jelikož dodá. ,,To není světlo a už se zase přibližuje ke mně." Chci vstát, ale nějak se mi to nedaří. ,,To bych ti nedoporučovala." ,,Proč? Co mi je?" ,,Ty si nevzpomínáš, co se stalo?" řekne trochu vyděšeně a ruku si dá před tvář, jako by se jí to snad jen zdálo. Také bych chtěla mít jen sen a necítit se tak potlučená. ,,Spadla jsem, ale co semnou je? Proč mě bolí celé tělo?" ,,Spadla jsi a víc si nepamatuješ?" vypískne ještě polekaněji než před chvíli. ,,Ale jó, vím." řeknu tiše a už se znovu snažím zvednout. ,,To ani nezkoušejte!" řekne mužský hlas a v tom si prohlédnu, celkem mladého muže v bílém plášti. Musí to být doktor, hrkne ve mě. Už od malička mám z bílých plášťů, všelijakých jehel a celkově ze všeho co je spojené s nemocnicí hrůzu. Což je celkem divné, jelikož moje máma byla ošetřovatelka. Takže jsem se celkem často setkávala s takovýmto prostředím. Ale i přesto mi nepřirostl k srdci, ba naopak. Muž se přiblíží, nahmátne mi tep a pořád něco říká. Přestanu přemýšlet a snažím se vzpamatovat. Slyšet jeho slova, ale nedaří se mi to.

Život za lásku 18/

17. března 2010 v 22:17 | Deníí

18/


V novém domě bylo krásně. Happy na nás ohledně peněz netlačila a my si konečně zařídily byteček podle svého vkusu. Nanosily jsme si ještě pár bedínek vybraných oblečků a zbytek, což nebylo zrovna málo se poslalo na charitu. ,,Mám lepší pocit." řekla tehdy Lily, když se zbavila všech starých a dávno nepoužívaných kousků. Kdežto teď to komentuje jinak ,,Ahjo. Tak skvělé kousky." vzlyká kdykoli jí na to dám čas. Další věc, kterou jsme si přinesly z restaurace, našeho domova. Při slově domov a restaurace se vždy zasměju a jednou jsem si to ani neuvědomila a můj smích nebyl jen v mé mysli. Lily na mě tenkrát divně civěla a vlastně i Jimy. Musela jsem si poslechnou přednášku o tom, jak je to neslušné smát se něčemu tak vážnému. Bohužel jsem nevěděla, o co šlo, jelikož jsem byla myšlenkami mimo. Jimy se jen pobaveně usmál a já nechápavě odešla do kuchyňky. Ani si neumím představit, jak by to vypadalo.. kdyby ta kuchyňka byla v jiné barvě. Prostě jsem si jí vůbec neuměla představit. Nakonec jsem přestala uvažovat. Udělala caffe a zasedla ke stolku. Lily si vzala taky hrnek a přisedla si.

Život za lásku 17/

13. března 2010 v 18:32 | Deníí

17/

Když jsem se ráno probudila, nemohla jsem si vybavit, proč ležím schoulená na zemi v komoře. Nade mnou visí lampička, která toho nic moc nenasvítí. Nahmatala jsem kliku a otevřela. Najednou mě omráčilo světlo. Dveře z jakési komory vedly do malé kuchyňky, kde pobíhalo pár kuchařů a číšníků. Mládenec mě pozdravil a naznačil hlavou, kudy bych měla jít. Šla jsem podle jeho rady a objevila jsem plno stolů, kde jdou usazení různí hosté. Lidé mě sledovali a já na oplátku také sledovala je. Zahlídla jsem Lily a přispěchala rychle k ní. Usadila se naproti a číšník už mi nesl sklenici vody. Když jsem se usadila, lidé si mě přestali všímat. Podívala jsem se na Lily a ta zírající do nějakých novin si pro sebe cosi brblala. ,,Lily?" oslovila jsem jí a ona konečně zvedla hlavu. Měla mírné kruhy pod očima, líčidla měla rozmazané, což znamenalo, že si je na noc neumyla. Buďto spala s nimi nebo nespala vůbec. Celkově působila velice unaveně. ,,Mack," zvolala a usmála se. Chtěla zakrýt úsměvem svou únavu, ale bohužel se jí to nepodařilo.

Život za lásku 16/

12. března 2010 v 19:25 | Deníí

16/

,,Tak je to tady." cekla Lily s kapesníčkem v ruce a tiše posmrkávala. ,,Ale notááák!" vstala jsem z postele a odkryla závěsy. Do pokoje se nahrnulo slunce a Lily zděšeně odvrátila zrak. ,,Nono.. koukej jak je tam krásně." řekla jsem povzbudivým hlasem a přisedla k ní. ,,No právě!!!" vyhuhlala spod kapesníku, který právě tiskla ke tváři. ,,Ale Lily, podívej na to trochu jinak! Tady je hezky, to máš pravdu, ale vždyť tohle místo neopouštíme navždy, v létě sem jezdíváme. A někdy i na víkendy, svátky a podobně. Zůstaly nám vzpomínky, vždyť se toho tady tolik událo. Nesmutni, vrátíme se do města, tam je taky hezky." snažila jsem se povzbudit Lily, ale sama jsem byla mimo z celé té věci a ke konci svého proslovu jsem ztrácela hlas. ,,Holky!" zakřičel na nás někdo a už si vtrhl do pokoje. ,,Balíme!" vykřikl hlas znovu a po prozkoumání té osoby mi bylo jasné, že to Jamísek se Sebastiánem už plaší zbytečně brzo.. ,,No kluci tak vy nám z balíte jóó?" mrkla jsem na Lily a zvedla se z postele ona mě následovala a už jsme se plížily s pokoje ven. Ani si nevšimli, že jsme pryč. Skočily jsme dolů pro sváču. Měly jsme skvělý sendvič. Lily celou dobu seděla a vůbec nepromluvila. ,,Tak pojď." řekla jsem a netušící, že stále sedí se vydala zase zpátky do pokoje. Když jsem tam vešla. Bágly byly přichystané a nikde ani živáčka. ,,Druhá sekce připravena?" zakřičela paní Bonhardová a já sebou leknutím cukla. Bonhardová celé dny říká slovo sekce. Vlastně to pro nás ,normální, lidi znamená něco jako Druhá várka. Bonhardová má nerada v autě narváno, takže si všechny lidičky od tuď srovnala do sekcí. My s Lily jsme v sekci dvě ještě s Rumusem a Petrem. James se Sebastiánem jsou v sekci čtyři, což jsme nechápaly proč.

Život za lásku 15/

1. března 2010 v 15:45 | Deníí

15/

Uběhlo pár dnů. Sebastián se ze začátku zdál poněkud neklidný. Nechápala jsem, co ho trápí, ale bylo zřejmé, že něco ano. Později se uklidnil a stal se znovu tím známým Sebastiánem. Pořád jsme však přátelé. Nanejvýš se obejmeme na dobrou noc nebo při povídání má svou ruku stále na mé noze. Nic víc se neděje. Nevím, jestli nemá zájem nebo se neopováží. Někdy, když mě odprovází nahoru do pokoje stojíme jen tak před dveřmi a připadá mi ta vhodná chvíle na krátký polibek, ale místo toho mě v tu chvíli ani neobejme. Popřeje mi krásnou noc a rychle zmizí.

Život za lásku 14/

8. ledna 2010 v 19:46 | Deníí

14/

,,Tak co?" vyzvídala Lily hned další den ráno. ,,Co co?" promnula jsem si oči a očekávala další otázku. ,,Co? Ty se ptáš co? A přece víš, co myslím, celý den sedíš se Sebastiánem a teď se ptáš co?" řekla důrazně Lily a mě nezbývalo nic jiného než jí vše vypovědět. V podstatě to nebylo nic velkého a skoro nic se nedělo. ,,Lily co tak mě nejdřív nechat probudit? Dáme si sprchu a pak snídani? A mezi tím ti to určitě vypovím." jen kývla a už sbírala věci jako osušky mýdla a podobně.

Život za lásku 13/

18. prosince 2009 v 18:32 | Deníí

13/

Hned co jsem se probudila, jsem si nedokázala nepovšimnout nadšené Lily, jak prohrabuje svůj šatník a hází všechny své oblíbené kousky, dokonce i ty nejlepší na svou postel a vlastně neví co si vybrat, co si na sebe vzít. Připomnělo mi to její první rande s Jamískem, probíhalo to úplně stejně a nakonec si vypůjčila nebo spíše vzala mé šaty. ,,Víš, kdo se ozval?" vypískla šťastně hned co si všimla, že jsem vzhůru. ,,Káťa, naše skvělá Katka." zpívala si nadšeně Lily a já se pomalu začínala oblékat, neboť jsem tušila, že jí musíme vidět a taky jsem věděla, že Lily už něco zařídila. ,,Opravdu? A kdy volala?" ,,Božínku to je hodin, proč jsi mně neprobudila?" zděšeně jsem zírala na hodiny. Byl čas na oběd a já neměla ani tušení, že jsem snídani zaspala. ,,Prostě volala a ty jsi ještě spala, ale je ve městě. Je to odsaď nějaká ta hodinka a sejdeme se v Bobbyho baru. Jako za starých časů." oznámila celá rozjařená. Pomalu jsme sestupovaly dolů po schodišti nebo spíše jsme sešly tři schody do kuchyně. Vzaly si oběd a šly ven na lehátka. ,,Tak co? Třeba bys mohla pohnout." hukla na mě naštvaně a já do sebe nacpala poslední kousky jídla a už jsem seděla v autě. Hodina cesty není moc, ale i tak jsem věděla, že se dřív či později už ani nehnu. ,,Tak a jsme tady." řekla Lily s nadšením a pomalu jsme vcházely do baru. ,,Je to tu pořád stejné." byla celá okouzlená a pozdravila známého barmana. Huply jsme na barové židličky a chvíli koketovaly s barmanem. ,,Nemůžu se zdržet dlouho." oznámila Káťa hned, co přišla a náramkem cinkla o barový pultík. ,,Mám rande!" ,,S kým je to dneska?" pobaveně jsem jí sledovala, jak se culí. ,,Jmenuje se Roberto." a přitom položila velký důraz na R. Lily vyprskla smíchy, ale Katka si toto nevšímala. ,,Náhodou je to nový objev!"

Život za lásku 12/

27. listopadu 2009 v 21:27 | Deníí

12/

Hned ráno po probuzení jsem zavolala Jamesovi, samozřejmě to zvedl a bohužel si myslel, že jsem Lily ,,Ahoj broučku, nic neříkej, jen chceš říct , že ti chybím viď, ale chlapákovi taky chybíš." vtom jsem se rozesmála a on zřejmě pochopil, že to Lily není. Nešlo přestat, slovo chlapák, prostě nešlo. Smála jsem se dál a on nějak zjistil, že to jsem já. ,,Mack, nikomu to neříkej." ,,Dobře. Hele chtěla jsem se jen zeptat, jak se má Sebastián?" ,,No, má se dobře, chceš ho k telefonu?" začal hned křičet jeho jméno. ,,Néé," bože nedávej ho k telefonu řekla jsem si pro sebe. ,,Dobře, stejně tu není má se však celkem dobře." a já si oddechla. Asi další, no skoro hodinu jsem se vyptávala na Seba a pak to vzdala. ,,Lily tě pozdravuje, čau." zavěsila jsem a potom vlastně skoro celý den jsem mu volala. Avšak když to zvednul, nemohla jsem prostě ani jediný slovo říct. Zkoušela jsem to celý den, teda až do oběda kdy mě Nick navštívil. ,,Ahoj zlato, jak to že jsi tady nahoře?

Život za lásku 10/

21. listopadu 2009 v 15:08 | Deníí

10/

,,Ne." ,,Jasně, že to nebyl Petr ani James. Petr za tebou byl už osobně a Jamese jeho by to nezajímalo. Nemyslíš?" řekla ještě celá napjatá do našeho rozhovoru Lily. Mezi tím nám Nick přinesl tácy a přisedl si k nám. Mrkla jsem na Lily, aby zkontrolovala Seba jak se tváří, že si Nick sedá vedle mě a to dost blízko. Dokonce si položil ruku kolem mých ramen. Nevím proč to udělal, ale Lily ho asi zasvětila do plánu, vyslídit jestli je to Sebastián... Takže jsem neměla nic proti a začala se znovu věnovat Rumusovi. Ten mezi tím trochu zrudl a dokonce se i začal potit. ,,Tak kdo by to mohl být..." a Lily pokračovala.. ,,Kdo se nám to zajímá?" Nato jsem nechala Lily, ať si s Rumusem povídá a já se dala do řeči s Nickem. Musela jsem do sebe hodit pár kousku jídla. Byla jsem šíleně hladová. Dokonce jsem zkusila kousek masa, a jelikož byl přímo výborný napíchla jsem na vidličku kousíček masa a nabídla ho Nickovi, ten neměl nic proti a najednou jsem ho krmila ani jsem si toho nebyla vědoma a přidala se do debaty s Lily a Rumusem. Lily na mě chvíli civěla a pak mě kopla, ať se vzpamatuju, potom mi teprve došlo, co dělám, honem jsem to zamluvila a kecla jsem něco jako: ,,Už dost nebo mi to sníš a já mám vážně hlad." přičemž jsem si projela břicho, že je to fakt dobrý a Lily a šíleně smála. Když už bylo po jídle všichni ještě zůstali, a když Nick odnášel tácy začal jsem pokračovat. ,,Tak co Rumusi? Kdopak to byl?" cítila jsem se trochu provinile za to, že jsem krmila Nick, a když jsem nad tím zauvažovala, vlastně jsem ho nahradila Sebastiánem, skoro vždy jsem ho krmila, a proto jsem to asi i teď nevědomky dělala, i když s jiným. ,,Sebastián?" .. Rumus najednou zmlkl a já pomalu vstával, už byl skoro u stolu jejich bandy, když v tom se otočil a pokýval hlavou. Lili se hned ozvala.

Život za lásku 11/

21. listopadu 2009 v 15:08 | Deníí

11/

,,Tohle není normální.." zvolala Lily a pak se odmlčela. Právě jsme ležely na lehátku, tak jak to dělá každý obyvatel tohoto místa. Ležely jsme na slunci a jen tak jsme koukaly do blba. ,,To jo." cekla jsem a jen tak jsem listovala časopisem. Mým oblíbeným, kdežto teď mně na něm nic nebavilo, a to dokonce vždy čtu celý obsah. Spíše hltám,. Už jsme tu pár dnů a vůbec nic nás tu nebaví, před odjezdem tady jsme si řekly, že budeme jiné, ale nakonec jsme si našly lehátka a nic jiného nás nebaví. V pokoji je děsné vedro, a dokonce i příroda tu žádná není. Není kde chodit. Sauna v takovém vedru nepřipadá v úvahu. Koupelny jsou fakt boží, tam asi trávíme většinu času, je tam chládek a taky voda skvěle ochladí. Někdy tam trávíme i 6 hodin. Za těch pár dní jsme nějak umlkly a vůbec si spolu nepovídáme. Co jsme měly rády, nás nezajímá anebo to tady ani není. Třeba ta úžasná pohovka. Ta tady teda opravdu není a to je to nejhorší. Je tady jen moderní a hlavně tvrdý bídák, kdežto tam? Nová, moderní a pohodlná! ,,Na co myslíš?" ozvala se Lily se stejným tónem, stejnou otázkou jako už pár dnů. ,,Divím se, že se vůbec zajímáš." jí celkem hezky dlouhou chvíli trvalo, než odpověděla. ,,No tak? Zajímá tě to vůbec?" posadila jsem se na lehátko. Koukla jsem směrem, kam kouká ona a mávla Nickovi. Ten se usmál a mrkl.

Život za lásku 9/

20. listopadu 2009 v 20:13 | Deníí

9/

,,Lalalííí lalíí lalaláá." "Lily, nech mě spát." Řekla jsem ospale, ale ona pokoj nedala a pobrukovala si dál. Po chvilce toho nechala a já si řekla, že by to vzdala, ale potom semnou začala třást. ,,Mack vstávej a marš dolů. Hele, za pár hodin odjíždíme. Mazej se zkulturnit." ,,Tak jo, vezmu ti deku." ,,Ne, fuj ty si hnusná víš jaká je mi teď zima? To ti nedaruju." Vyšvihla jsem se z postele a hodila po ní polštář. ,,Ne ne, jen tak ti to neprojde." a už na mě letěl zpátky. ,,To se dělá? Tak tohle je ta hodná Lily? Já bych neřekla.." vzala jsem si osušku, zubní pastu, mýdlo, šampón, tyčinky do uší.. hodila to do tašky, ve dveřích jsem po ní hodila polštářem a než se stačila vzpamatovat byla jsem pryč. Slyšela jsem jen dopadnout polštář na dveře a křičící Lily "Jen počkej! Přijdu za tebou!" Pomalu a lehce jsem sestupovala ze schodů dolů, abych nevyrušila ještě spící ospalce, kteří měli to štěstí ještě dospávat. Zamířila jsem hned do sprch, a když jsem si rozložila věci na lavičku došlo mi, že jsem si nevzala kartáček. Nechala jsem své věci na místě a rozhodla se, že si pro něj zajdu a popoženu Lily. Vyšla jsem z koupelny a střetla se se Sebastiánem. Pohledla jsem na něj a v tentýž okamžiku jsem přidala do kroku. Najednou mně ale zastavila jeho ruka, která mě uchytila a já jsem se mu po celém týdnu koukla pořádně do oči. Neviděla jsem žádnou jiskřičku mívající v očích, viděla jsem jen velký smutek. Jeho oči mně deprimovaly. Jako bych pohlédla na člověka, kterému bylo ubližováno, který ztratil smysl žít.

Život za lásku 8/

10. listopadu 2009 v 10:40 | Deníí

8/

,,Panebože!" vyštěkla jsem do pokoje a pomalu vstávala z postele, pořád ještě se zavřenýma očima jsem seděla a nadávala na cvoky, co mi pustili hymnu přímo o ucha. ,,Vy tupci, co to děláte?! Jste normální?" a se zavřenýma očima jsem začala šmátrat po pokoji. ,,Tak kdo to byl?" pořád jsem nemohla otevřít oči, byla jsem moc unavená a neměla jsem ani ponětí kolik je hodin, ale věděla jsem, že je snad půlnoc. Teda aspoň mě to tak přišlo, neboť jsem byla vážně k smrti utahaná. ,,No táák! Kdo to byl? Přiznej se, srabe!" znovu jsem vykřikla a pomalu si projímala oči. Někde něco zašustělo a znovu se ozvala rána do mého ucha. Bylo to, jako bychom stáli přímo u zvonu, když odbíjí. ,,Panebože! Za co mě trestáš neznámy?" pomalu jsem otevírala oči. ,,Znovu už ten zvuk nevydržím!!!" ,,Co po mě chceš?" otevřela jsem sice oči, ale pořád viděla jen tmu. Snažila jsem se najít postel, ale nedařilo se mi to. Po chvíli jsem něco našla a usadila se. Ten zvuk byl příšerný a neznámý ho znovu pustil. Otevřela jsem oči naplno a zakřičela ,,Tak kde jsi? Nebo vás je víc? Mám otevřené oči, ale i tak vidím jen tmu!".. už jsem se smiřovala s tím že ten zvuk je s nad ze záhrobí, že mně někdo unesl, a dal mi něco do čaje abych spala.

Život za lásku 7/

6. listopadu 2009 v 19:34 | Deníí

7/

S radostí jsem vyskočila z postele a vůbec nezaječela bolestí. Nic mě nebolelo a nožka byla zdravá. Vyskočila jsem na Lilianinu postel a začala jí probouzet. ,,No tááák! Lily, vstávej. Je krásný den! Co tak se po snídani zajít vykoupat do toho úžasného jezera?" ,,Tak vstaneš? Je akorát čas na snídani!" Pořád nic, jen spala a spala. ,,Dnes mě neprobudí vůbec nic." řekla ospale a přetočila se na druhý bok. ,,Tak jak chceš, no ale já se jdu okoupat a pak se sejdeme u snídaně! Ne abys přišla pozdě!" vzala jsem si všechny sví věci. Vzala krásný ručník a taky nový voňavý mýdlo od Lily. A už jsem si to mířila do sprchy. Osprchovala jsem se celkem rychle, a jak jsem zjistila, Lily na mě už s tácy čekala. ,,Hele dobrá snídaně viď?" vyhrkla na mě a já viděla jen rohlík s medem. ,,No jo když nejsou dospěláci tady tak se ztratí i ta slanina." v tom se rozesmála a my se dali do jídla. ,,Nicku? Mohl by jsi se zajit podívat po syrečku?" hodila nevinou tvářičku, na kterou nikdo nikdy nedokázal odolat a přesně udělal co chtěla. ,,Jasně, hned jsem tu." a mizel do kuchyňky. ,,Je fajn, že jóó." povídala Lily s trochou růžovoučkého odstínu na tváři. Jen jsem pokývala hlavou a dál myslela na Siriuse, teda na Sebastiána. Vůbec jsem nechápala proč je na mě naštvaný. Věděla jsem, že kvůli nějaké otázce, ale nemohla jsem vůbec přijít na to, co se mě ptal. ,,Mack, jsi přítomná?" ozvala se Lili a já se ještě pořád prohrabávala jídlem. ,,Skočím si do sprch a potom si zajdeme třeba k jezeru. " dívala jsem se na Lily jdoucí okolo stolu u kluků. Vypadalo to jako by se chtěla zastavit a něco říct, ale když jsem se podívala pozorněji.

Život za lásku 5/

30. října 2009 v 11:46 | Deníí

5/


Ráno jsem se probudila až v 8 hodin. Posadila jsem se na postel a pozorovala Lily. ,,Nechápu, jak můžeš pořád jíst." řekla jsem s potlačovaným zívnutím a ona na mě jen mrkla. ,,Jdeš dneska na snídani?",,Asi jo." a věnovala se jídlu. Nachystala jsem si věci. Samo, že jsem chtěla jít do sprch,. ,,Máš necelou hodinu, opravdu ti to bude stačit? Co když se zapomeneš?" vyhrkla na mě s poloplnou pusou a já se trochu znechuceně otřásla. Zahodila jsem všechny nechutné představy a prostě jsem to zkousla. ,,Tak pojď semnou." ,,Počkáš?" ,,Tak pohni." usmála jsem se na ní a ona konečně opustila svou postelovou baštu. Po pěti minutách jsme konečně vyrazily.
,,Lily? Kolik je hodin?" zařvala jsem do přívalu ochlazující vody a za chvíli se ozvala odpověď. ,,To nevím, ještě chvilka a měly bychom jít. Vedle u kluků ještě někdo je. Tak chvilku ještě pobudem." ,,Lily? Byla jsi vedle?" řekla jsem po tišeji, jelikož už jsem si sušila vlasy a Lily přestala téct voda. Začala jsem se smát, ale ona to za velmi vtipné nepovažovala. ,,Moc se nesměj, na tebe taky jednou přijde." a šahala po ručníku. ,,Takže jsi vedle byla?" zeptala jsem se znovu a ona na mě zase jen civěla. ,,Ale jo, však víš, že jsem měla loni za trest sprchy celé vyčistit." ,,To platily i ty jejich?" se šibalským úsměvem na tváři sem jísledovala. ,,Jo." ,,Hele zbývá 5 minut. Pohni sebou, přeci nepůjdeme s šampónem a mýdlem do jídelny." Popadla jsem rychle své věci a utíkala za ní nahoru. Bohužel jsem neměla to štěstí, abych ve zdraví doběhla až nahoru, místo toho jsem uklouzla a padala ze schodů. Nejdřív jsem nevěděla, co se stalo, ale pak mi došlo, že jsem musela spadnout. ,,Pojď, pomůžu ti." ozval se neznámý chlapec, na němž jsem přistála. ,,Promiň." a pokusila jsem se o úsměv. ,,Ne, to je v pořádku. To se stává." Rychle jsem se zvedla a chtěla si posbírat všechny ty věci, co mi spadly na zem a rozkutálely se, ale místo toho mě znovu usadil na schod. ,,Ne, já to udělám. Ty raději nevstávej." řekl s jemným úsměvem a začal sbírat mé věci.

Život za lásku 4/

27. října 2009 v 10:38 | Deníí

4/


Probudila jsem se vlastně nechtěně, dnes je sobota a to pro mě znamená pořádně dlouhý spánek. Probudil mě Sirius. Nevím, jak se sem dostal, pamatuji si, že jsem zamkla pokoj. Takže jediná možnost je ta, že tady byl. ,,Mack, broučku, vstávej. Je krásný den." ,,Siriusi!" vyštěkla jsem na něj. Zbrkle se vyhrabala z postele a povšimla si jeho tváře. Byla vážně zvláštní. Asi další dvě minutky jsem ho pozorovala a poté jsem se smíchem svalila na zem. Pořád mě pozoroval. ,,Promiň, ale ta tvoje tvář! ten výraz.. " snažila jsem se nesmát, ale nešlo to. Trochu jsem se uklidnila, ale určitě jsem měla divný výraz naopak já. Ještě jsem se chtěla smát, teda já ne, ale něco uvnitř mě, a mě to poznamenalo. ,,Ah jo." a s tímto projevem jsem sebou hodila na postel. Nevšímala jsem si ničeho. Jen jsem seděla na posteli, myšlenky zabloudily k Lily. Když jsem se konečně probrala z myšlenek a chtěla se vrátit do reality k Siriuskovi. Nebyl v pokoji, a to mě trochu znejistilo, nevšimla jsem si, že by odcházel.

Život za lásku 3/

20. října 2009 v 11:18 | Deníí

3/


Vyškrábala jsem se po schodech nahoru a vřítila se do pokoje, ale Lily nikde. Prošla jsem sprchy, kuchyňku a společenskou místnost, ale Lily v domě nebyla. Rozhodla jsem se prohledat okolí, ale vyřítila jsem se přímo do náručí Siriuska.
Chvíli jsme se zaskočeně pozorovali a potom mě konečně pustil. ,,Ahoj, hledal jsem tě! Víš tam to dole.. no .." ,,Já vím Siriusi, viděla jsem to. Promiň, nemám na tebe náladu." vyrazila jsem znovu hledat Lily. Cítila jsem na sobě jeho pohled. Myslím, že mě dost dlouho pozoroval, ale neřešila jsem to. Hlavně musím najít Lily. Prošla jsem skoro vše. Nebyla u jezera, ani na paloučku. Takže jediné místo kde teda být mohla, byl malý přístřešek podobný altánku u malého jezírka. Chtěla jsem se tam hned vydat, ale paní Bonhardová mě popohnala na oběd.
Sedla jsem si k Petrovi. Vždy seděl u okna. Byl to maličký stoleček pro dvě osoby. ,,Ahoj." řekla jsem, a už si sedla. Petr jen pokýval hlavou. ,,Ještě jsi mi neřekl jak to že jsi jel. Přece jsi nechtěl." přerušila jsem dobu ticha. ,,Jo to. No, když já si to rozmyslel." ,,Vážně? A co tak najednou?" ptala jsem se dál. ,,Chtěl jsem ti být na blízku." a sladce se usmál. Samozřejmě jsem mu úsměv vrátila. Lily se tu neukázala, kvůli Jamesovi zameškala oběd.. ,,Hele, já už budu muset jít, ale později spolu můžeme někam zajít." ,,Jo, klidně." a zajímal o svůj talíř. Už jsem vstala, a chtěla odejít, ale v tom mě napadlo, že by mohl vědět něco o Lily. ,,Petře a neviděl jsi Lily?" otočila jsem se zpátky k němu a čekala na odpověď. Docela mu to trvalo. ,,Ne, je mi líto, ale nejsi první co se ptá." ,,Budu hádat, první byl James." ,,Mnoo, jo byl. Stalo se něco?" zeptal se na oplátku mě. ,,Promiň, nemám čas, ale pak ti to snad řeknu." mrkla jsem na něj a odnesla svůj podnos do kuchyňky. Málem jsem tam vtrhla, ale naštěstí jsem se zarazila v čas. Zrovna tam byli kluci, no jo řešili Lily.

Život za lásku 2/

18. října 2009 v 15:46 | Deníí

2/


Slyšela jsem hluk ze společenské místnosti, slyšela jsem ale i hlasy Jamíska, Sira, Rumuse a Lily. No jo, bavili se o mně. O kom jiném že?
,,Ptal jsem se Bonhardové, jestli jí to dala. Řekla mi, že jo," slyšela jsem něčí hlas a odhadovala jsem že patří Jamískovi. Všichni byli asi u stolu hned vedle schodů. Sedla jsem si na schody a poslouchala je. "Máme ji prý nechat, že to potřebuje.". "No, ale kdybyste jí viděli, byla jak... prostě mimo." ,,Vždyť těch prášků co spolykala. Ty se divíš? To by nesnesl asi nikdo!" připojil se dívčí hlas a šlo na něm poznat, že pořádně není vyspaná. Chudák Lily, určitě kvůli mně nespala.
Pomalu, a hlavně potichoučku jsem scházela ze schodů. Věděla jsem, že už dávno ví, že jsem dole. Proto jsem zabočila a místo k nim, jsem si to namířila přímo k pohovce. Usadila jsem se a pohled zamířila do prázdna. Pokoušela jsem se přijít na to, jak dlouho jsem byla v tomhle stavu. Jak oni říkají, prostě mimo, nemohla jsem si ale vzpomenout. Pamatovala jsem si srážku a to vše až do chvíle, kdy Lily odešla z pokoje. Co se dělo pak si ale nevybavuju.

Život za lásku 1/

11. října 2009 v 9:48 | Deníí

1/

Po probuzení jsem hmátla po mobilu. ,,Hm." Někdo se zbláznil, volat v osm ráno. Jsou prázdniny a takhle vstávat není zvykem. Volající rozhodně není v pořádku. K mé smůle zase nevidím, kdo volá, takže klidně řeknu ,,Prosím?" chvíli je klid a pak se to sype. ,,Prosím? Ses zbláznila ne? Už tady čekáme hodinu a ty nikde! Tak kde jsi?" nebyla jsem schopná slova. Pořádně jsem ani nevěděla, kdo to vlastně je. Při té smůle se ani nikdo nepředstavil, ale co, teď mi to bylo jedno! Já chci spát! ,,Hele to je jedno! Radši pohni. Čekáme.",,N-no, ale kdo čeká?" vykoktala jsem ze sebe a pořád nechápala, kdo na mě může čekat a kde? ,,Mack si děláš srandu, ne tak náhodou? Pohni zadkem, čekáme na stánku. Dělej jsou tu už i její rodiče." Lily, došlo mi po chvíli. ,,Jo hned tam jsem!" ,,Jsi zase zaspala? Že jo?" tak tohle mě dostalo! Tenhle hlas nepatřil Lily, ale Petrovi a popravdě řečeno ten tam vůbec být neměl! ,,Petře? Co ty tam?" ,,Hele, já ti to pak řeknu teď vylez z té postele. Z domu to máš kousek a ještě se na tebe čeká!" ,,No jo už lezu!" a ukončím hovor.
Dolezla jsem do koupelny a upravila se. Vzala klíčky od domu pár těch mých úspor a vydala se rychlým krokem za ostatníma. ,,No konečně." bylo první, co jsem slyšela. ,,Taky vás ráda vidím." jen krátce jsem se ušklíbla a už si to namířila k autu. Pozdravila jsem netrpělivě čekající rodiče a už pohodlně seděla v autě. ,,Co ti to tak trvalo?" nedokázala si odpustit Lily. ,,Jsem se musela zkulturnit ne?" ,,No, já jen že jsme čekali nějakou tu hodinu!" ,,Vždyť jsem tady a to je hlavní." ,,Hm,.." a dál, to neřešila.
 
 

Reklama